Čekej do tmy

Trochu překombinovaný, ale výborný komorní thriller pro jeden byt a pár skvělých herců, který svým minimalismem a ukecaností nezapře svoje divadelní kořeny. Alan Arkin se sugestivně zhostil nevděčné role nelítostného zabijáka, který terorizuje nevidomého miláčka publika Audrey Hepburn (Crenna je ale taky vynikající). (18.03.2007)

Způsob, jakým se trojice kriminálníků pokouší získat panenku, je možná zbytečně komplikovaný, nicméně z dané situace vytěžuje maximum napětí. Rozehrávají nevyrovnanou partii, jejíž pravidla nedávají větší šanci hrdince. Susy však není úplně hloupá, naivní a důvěřivá, a navíc má přinejmenším tu výhodu, že zatraceně dobře slyší a k tomu, aby se mohla pohybovat, nepotřebuje světlo (což je nádherně demonstrováno v posledních minutách, zahalených zčásti do úplné tmy). Způsob, jakým scénář staví na jejím handicapu hraničí s morbiditou a souvisí s tím i můj největší problém s tímto filmem. Dokázal jsem si jej totiž velice živě představit jako ztřeštěnou komedii. Stačilo, aby zloději byli větší sympaťáci a hlavní hrdinka větší naivka. Námět k tomu opravdu vybízí. Navíc zde hlavního padoucha hraje Alan Arkin, kterého mám stále zafixovaného jako pošahaného kapitána ruské jaderné ponorky z komedie Rusové přicházejí, Rusové přicházejí… 80% Zajímavé komentáře: monolog, sud, genetique, Cimr (12.05.2007)

Ano, kdyby Susy věděla, jak funguje zámek na dveřích, tak by se z toho nic nestalo, jak ne nepravdivě podotýká celá řada mých vážených kolegů zde. Ono se taky ale nestává každý den - alespoň mně ne -, že se z vás trojice kriminálníků snaží vymámit panenku narvanou heroinem. Ano, člověk musel sem tam přivřít oko, u mne to však nic neměnilo na tom, že jsem byl napjat od začátku až do konce. A takovou zákeřnou zrůdu jako je Roat aby člověk pohledal... 90% (10.11.2017)

Wait until Dark je velice solidní a originální film Terence Younga a převkapuje už jen tím, že se tento režisér typických chlapáckých filmů, rozhodl natočit film s ženou, coby hlavní postavou. Stylem film trošku připomíná tvrobu Alfreda Hitchcocka, tj. jde zde hlavně o vytváření zápletky a napětí a tomu se podřizuje vše, včetně logiky a věrohodnosti. To je však nutné odpustit, protože něčeho takového se dopouštěli i jíní mistři. Film funguje i po letech, dramatický závěr umí pořád ještě děsit a tak si myslím, že si i přes drobné výhrady zaslouží plný počet. (03.01.2011)

Kdybych čekal do tmy v šedesátých letech v zatemněném kině, tak bych hodně dlouho otravoval všechny své známé tím, že jsem viděl vynikající thriller a posílal bych je do kina. Jenže já jsem do tmy čekal přibližně o čtyři desetiletí a mnoho viděných filmů později, takže jsem si to drama o slepé ženě ohrožované ve svém bytě třemi padouchy moc neužil. Možná je to tím, že složitě vymyšlená obelhávací hra zloduchů je totálně nevěrohodná, neboť jim stačilo vejít do bytu, pohrozit, ublížit, vzít si předmět zájmu a odejít. Místo toho padouši při nekonečném lhaní podceňují Susyno ušní vidění, čerstvě slepá Susy běhá po schodech jistěji než já a i při pochopení své situace nevyužívá žádné z jednoduchých řešení problému. Při spoustě nechtěně směšných situací pak působí dramatická hudba opravdu zábavně a při vrcholu večera, tedy leopardím skoku polomrtvého Roata, jsem smíchy spadl ze židle. To se asi nemělo stát. (01.12.2016)