Pleasantville: Městečko zázraků

Veľmi príjemný a originálny film. Ako to, že muž príde domov a nemá na stole večeru?!... Ci boha a manželku tiež!... To je škandááál!... Vtípky mi sedeli, bavil som sa, ale lepšie to začína byť až v druhej polovici a najviac som sa bavil na rasistických narážkach( pálenie kníh!) a na správaní občanov, ktorí žijú stereotypne v zabehaných koľajách. Možno poniektorí spoznajú mladučkého P. Walkera, ktorý utrpel "vážne" zranenie pri milovaní s R. Witherspoonovou. "Niečo sa so mnou stalo, musím ísť domov..." 80%. (19.01.2013)

Zmena je život. Čo si nakoniec uvedomí aj hlavný hrdina. Cesta k tomu je ale nádherná, vtipná a dojímavá. No a pre pár čiernobielych postáv aj desivá. Ale nakoniec sa vyfarbí každý. Je neskutočná jak to Gary Rossovi po každej stránke vyšlo. Vizuálne, dramaticky, všetky postavy tu majú svoju chvíľku, keď zažiaria. Každý detail je prepracovaný. Skoro sa mi chce zafrflať, že klasika aké sa už netočia a po vzoru hlavného hrdinu by som mal chuť stráviť nejaký čas v deväťdesiatkovom seriály. Ale asi by som to tam viac ako týždeň nevydržal. Ale pustiť si občas nejaké retro je príjemná zábava. 8/10. (04.04.2022)

Pěkně vymajzlenej filmek. Moc milé a chytlavé. Líbilo se mi, jak svět, kde je všechno černobílé pomaloučku přechází na barvitost, díky pocitům, které obyvatelům městečka dříve nebyli známé a pro mnohé v tomto konzervativním světě nepřípustné. Změněn pohled na život byl i těm, kteří zdejší proměnu započali, a tak musím říct, že je to hezká ukázka toho, že ve filmu nemusí být akce nadupaná výbuchy s pomocí digitálních serepetiček, aby dokázal zaujmout. Stačí zajimavý námět, děj a příjemní herci. Všechno nemusíme vidět hned černobíle, když to jde i barevně. (24.10.2012)

Pleasantville jsem viděl v době jeho premiéry v kině a na velkém plátně mně uchvátila jednak jeho vizuální stránka, jednak výborný scénář, který dokázal spolu s režijním umem Garyho Rosse navodit úžasnou retro atmosféru. Chytrá, jemná komedie o starých dobrých časech a o tom, jak je problematické se do nich vracet a idealizovat si je. Z dnešního pohledu jde o hvězdné obsazení, jenže tehdy Maguire ani Witherspoon ještě hvězdami nebyli, teprve na tom pracovali a tenhle kousek jim udělal pěkný odrazový můstek k dalším metám. Jejich příjemné, civilní herectví bylo radost sledovat. Celkový dojem 90 %. (05.01.2008)

"Are you okay?" "Um, yes. It's, uh, just that your father would never do anything like that." "Well, you know, mom, there are other ways to enjoy yourself. Without dad." ____ Na snímek 'Pleasantville' jsem pokaždý narazil v televizi, ale nikdy jsem jej zdárně nedokoukal do konce - protentokrát jsem udělal výjimku a zjistil jsem, jaká to byla chyba! Páč jde nezpochybnitelně o jednu z nejoriginálnějších amerických komedií z konce milénia - absurdní zákonitostí fikčního mikrosvěta počínaje, lukrativní implementací principu dominového efektu z hlediska gradace konče - neskutečně zábavně pojatý rozkol moderních a tehdejších manýrů nevyjímaje. To vše se posléze pojí do neuvěřitelně nápadité a sentimentálně humorné parafráze o obsesi televizí, rafinovanou alegorií o monotónnosti života a malichernosti hříchů, a v neposlední řadě o anarchické rezistenci vůči konformismu. Snímek je navíc exemplární důkaz toho, že Tobey Maguire je jedním z nejvíc tristně podceňovaných herců své generace - no a Reese Whiterspoon je zlatíčko. Život prostě nemůže být černobílý, bez rozptýlení, rozmanitosti, barev a optimismu.... VERDIKT: esence feel-good dramedie. 8,8 kočičích parademiků z 10 [#46.LFŠ] (13.08.2020)