Tisícročná včela

Krucifix, já si ještě kvůli Jakubiskovi začnu myslet, že Slováci rozumí magii mnohem víc než Češi. Dobová kruťárna se spoustou krásných detailů i více či méně nápadných nedokonalostí, nicméně raději se budu dívat na syna země kujícího srdce z nalezeného meteoritu, než na většinu toho, co se vyskytuje na televizních obrazovkách dnes. (16.02.2018)

Ať už v seriálovém provedení anebo ve filmovém provedení, tohle je nesmírně zajímavá sága, která ukazuje, že máme v naší filmografii docela blízko i k surrealismu, respektive k magickým prvkům v realitě. A funguje to. Přitom se jedná o příběh, který je velmi realistický a velmi lidský, krásný i krutý. Jakubisko zde ukazuje svou režisérskou sílu a nebojácnost z velkého tématu. (06.08.2015)

Jakubisko pred natáčaním Tisícročnej včely správne pochopil, že kúzlo historického seriálu, respektíve ságy spočíva v detailnom a pravdivom zobrazení reálií doby a v navodení jej atmosféry. Bohužiaľ akoby počas nakrúcania tento zmysel strácal a čím ďalej tým viac sem primiešaval svoje klasické ingrediencie, ktoré, povedzme si pravdu, už väčšine národa po rokoch tak trochu lezú na nervy. Ale dobre, aspoň sa jedná o silný autorský počin. Celá sila Včely však stojí na charizmatickej slovenskej hereckej smotánke, ktorá drží nad vodou aj slabšie momenty. Tie najsilnejšie sú tie, kde je Jakubisko čisto v područí látky a nepredvádza sa. Mám pocit, že prvé dve časti sú silnejšie aj napriek vojnovým a masovým scénam štrajkov v polovici druhej a asi to bude mať niečo spoločné s prítomnosťou Jozefa Krónera. (04.01.2014)

Kdyby někdo položil otázku, který titul považuji za vrchol slovenské filmové tvorby, vzhledem k celkově nižší a po Listopadu 89 spíše skomírající produkci by bylo rozhodování poměrně jednoduché a výběr by se záhy zúžil na dva snímky: Obchod na korze a Tisícročnou včelu. Tu natočil Jakubisko na motivy románu Petera Jaroše a líčí v ní osudy jedné rozvětvené vesnické rodiny a na jejím příběhu mapuje emancipaci a vznik moderního slovenského národa. Po experimentech 70. let a následné odmlce způsobené normalizací Jakubisko dozrál a vytvořil svébytný styl magického realismu. "Magické" scény zde zapadají do konceptu filmu, nepůsobí násilně nebo zmateně a spoluvytvářejí atmosféru snímku. Z hlediska hereckého obsazení pracoval režisér s tím nejlepším, co mu tehdejší slovenská scéna nabízela, a vznikl film, který snesl přísné srovnání se světem a obstojí i v opakovaných reprízách. Kvalitám Tisícročné včely se Jakubisko přiblížil už jen v Sedím na konári, poté následoval citelný sestup kvality a tituly, které nesvědčily ani tak o uměleckém vývoji, jako spíš o tápání, vyhořelosti a později i ztrátě soudnosti. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2013)

Poetický surrealismus slovenského Felliniho se mísí s drsnými obrazy života přelomu 19.a 20.století. Román Petra Jaroše ani zdaleka nedosahuje takové krásy a podmanivosti jako filmová sága Jakubiska. Život a smrt, láska a zrada, radosti i strasti, válka a mír. Podobenství, snové scény, magie....včelí královna, kulový blesk, roj meteoritů, v břiše velryby. Básnické obrazy i každodenních činností - večerní a noční cesta přes potok s pochodněmi dostává přímo magický rozměr. Silné herecké obsazení zvládá všechny nástrahy scénáře, dokonce i - pro Jakubiska typické - odvážné erotické scény. Josef Kroner je Pan herec, jedno hraje -li vážně či komediálně, zamilovaně či rozzlobeně. Scény, které předchází smrti jeho postavy, mrazí nejen obrazně, ale přímo doslova. (11.03.2011)