Maska zrcadla

..... „Často si pleteme to co si přejeme s tím, čím to ve skutečnosti je.“ Po vizuální stránce naprosto omračující už od úvodních titulků. Příběh Heleny, která se po konfliktech s rodiči ocitá ve Městě světla plné masek ..... bez masky (pouze s vlastní tváří) ..... „Jak poznáš jestli jsi šťastná nebo smutná, když nemáš masku? Nebo rozčilená? Nebo připravená na moučník? -Mám obličej.“. „Abych byl upřímný, vy lidé pro mě vypadáte všichni stejně. Bez pořádných obličejů můžete být kdokoliv.“ Černé lepkavé bláto ze Země stínů, z kterého s každým plesknutím vznikne pavouk s obrovským okem. Okřídlené kočky s lidskou maskou, které si pochutnávají na knihách. Urážlivé létající knihy „Dokud si myslí, že se ti nelíbí, tak se stěhují zpátky do městské knihovny“. A možnost okny nahlédnout do reality, na sebe sama. Originální šílenost u které jsem pouze na pochybách pro koho je vlastně určená, ale pro děti asi ne. (05.04.2006)

Od začátku vizuální orgie v podání jedinečného a nezaměnitelného stylu Davea McKeanea. Scénář Neila Gaimana klame několikrát tělem a zavede opět tentokrát diváka do světa snění nebo snad reality :-), který umí Neil vystihnout naprosto precizně. Jen doufám, že spolupráce těchto dvou hvězd na poli filmu neskončí u tohoto jedinečného díla. (10.09.2006)

Jeden z vizuálne najkrajších a najpôsobivejších filmov. McKean a Gaiman sa našli pri tvorbe Violent Cases, pokračovali Sandmanom a ich spolupráca trvá dodnes. Aj keď dej tu plynie pomaly a zvraty sú tu asi dva, pozeralo sa mi na to príjemne. Vďaka farebnému tónovaniu a občasným rozmazaným obrazom mi tie počítačové triky (ako u mnohých filmov) vôbec neprišli umelé a vybočujúce z obrazu. V mnohom mi tento film pripomenul ďalšie - Čarodejníka z krajiny Oz, Nekonečný príbeh, Labyrint, Stopárovho sprievodcu po galaxii, ale nepociťovala som to ako vykrádanie, skôr ako poctu týmto dielam. (12.03.2011)

Kouknul jsem na to kvůli spoluscénáři Neila Gaimana, který tam je vidět. Ale celkově mi to připomínalo animace Monty Pythons z Létajícího cirkusu, jen bez toho nadhledu a ironie. Před šesti lety jsem ten film přitom viděl poprvé, jsem zjistil, a vykouřil se mi spolehlivě z hlavy, žádná silná, zapamatováníhodná scéna... Dvě hvězdy za animaci a Gaimana. (12.07.2012)

MirrorMask predstavuje moje zoznámenie s Neilom Gaimanom (budúci týždeň zoznamovanie pokračuje, keď sa mi do rúk dostanú komixy Sandman a román Nikdykde) a je to priam dokonalé zoznámenie. Jediný pocit, ktorý sa u mňa po pozretí filmu vyskytoval, bolo až detské nadšenie z práve videného. Film je jednou úžasnou fascinujúcou prechádzkou po svete snov, kde sa fantázii nekladú medze a všetko je možné. Čo filmu vládne a robí ho naprosto odrovnávajúcim, je atmosféra, ktorej snovosť a podmanivosť musí zaručene dostať každého, a skrz-naskrz geniálne vizuálne prevedenie, z ktorého som mal klapnutú sánku počas celej stopáže. Týmto elementom skvelo sekunduje pomerne rôznorodý soundtrack, dotvárajúci ešte výraznejšiu atmosféru. Kolegovia tu viac či menej kritizujú príbeh, ktorého jednoduchosť mi vôbec nevadila, skôr naopak, prílišná prekombinovanosť by bola v prípade MirrorMasku imho skôr na obtiaž. A vlastne príbehom v jeho pravom slova zmysle sa dá nazvať vo filme len málo (prakticky len začiatok a trochu tá línia priebehu udalostí v snovej časti filmu), gro filmu tvorí skôr séria fantastických snových pasáží, dotýkajúca sa príbehu len sčasti. Ako som už povedal, moje nadšenie z filmu je zhruba tak veľké ako fantázia pánov McKeana a Gaimana a s maximálnym hodnotením neváham ani na sekundu. 10/10 (18.02.2006)