Warholka

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

........Kreace Gye Pearceho a Sienny Miler, které se mi až po druhé projekci dostaly hodně hluboko pod povrch mého nitra. Příběh, který přichází přesně 10 let po uvedení podobné autobiografické záležitosti / Basquiat, USA 1996 / naprosto stejný, avšak v ženské podobě...... Bizarní, extravagantní, kouřový, barevný, tajuplný, dokumentární........tak jako sám Andy Warhola, pro mě tajuplný muž, který svou duši odkryl jen málo komu. Guy v roli Warholy je naprosto přirozený, "opravdu působí příliš bez života" - vždyť hraje autistu.....Sienna v roli ženy, která nebyla milenkou, ale jen oltářem na jeho kultu pop artu. Zaujala mě už v Alfie, ale zde v roli dívky velkého umělce si vystřihla opravdu znamenitě, od příjemné girl, až po zbídačelou trosku. Obzvláště zajímavá je její předfilmová příprava vodkovou dietou, kdy zhubla na xxxs a poté její postelové scény, které nelze brát jen jako hrané. S velkým očekáváním, se blíži další film se Siennou : HIPPIE HIPPIE SHAKE, takže uvidíme, jak se opět vybarví a předvede.......Snímek je velice rychlý, střihově dokumentární, střídající detaily s pozadím, proměna barev s černobílými flashbacky vás rozhodně nenechá v klidu. To vše je podbarvené dobovou hudbou 60´let, bizarnostmi v sídle alobalových dýchánků a mejdanů, drogami, sexem, rock´n ´rollem. Kdo tu dobu neprožil na vlastní kůži, asi nepochopí.........V každém případě retro, které tady už dlouho nebylo..... (23.03.2007)

Jeden z řady biografických příběhů, který nevybočuje od normálu. Prostě je tragický, dramatický, vzestupný a sestupný, tak jak to u postav, takovýchto filmů bývá. Warholka neměla jednoduchý život a víceméně si za to všechno mohla sama i když dost introvertní Andy Warhol v pozadí tomu relativně dopomohl. On Andy Warhol byl dost magor, aby jeho múza měla možnost zešílet, což se také povedlo. Viděl jsem pár vteřin jeho několika, snad osmihodinového filmu o tom jak jedna postava spí na gauči a dost mě to vzalo. Nevím k čemu to bylo, ale potkat ho, radši se vzdálím a uteču jak nejrychleji to půjde. Guy Pearce onoho režiséra ztvárnil opravdu pozoruhodně stejně jako Sienna Miller Warholku. Celkově si film dle mého nemůže stěžovat na herecké výkony, problém je spíše v samotném příběhu. Když už chci natočit nějaký biografický film, tak očekávám, že mě bude něčím šokovat, opravdu šokovat. Filmy Ray a Čistá duše jsou toho zdárným příkladem. Věřím, že to v té době nebylo jednoduché, ale tak jak ke mně film přišel, zničehonic zase odejde, aniž by cokoliv zanechal. Snad jen vzpomínku na zbídačenou postavu a fakt, že jsem se u toho nenudil, ale přišlo mi to všechno dost průměrné. Mimochodem víte jak se pozná klasický americký film? Třeba tím, že rodina Andyho Warhola zde mluví rusky :D (20.01.2008)

Strašně protivnej mix ryze dokumentaristickýho a rádoby uměleckýho životopisu. Končí jako pohádka, aby suchym textem oznámil, že hrdinka zemřela v osmadvaceti na předávkování - takže nakonec působí daleko spíš jako protidrogová agitka než cokoliv jinýho. A Pearcův Warhol? PROBOHA! Věčně od mouky a s mluvenym projevem gay mrtvoly. No, sral mě neskutečně ... a sral by mě, i kdyby to byl třeba stokrát záměr. Taky Siennka byla k sežrání jen značně omezenou část stopáže (což se jí běžně nestává), přičemž by furt jen prázdně žvatlala o umírání. Prostě nůďo, votravný navrch. (03.09.2013)

Špatné. Extrémně špatné. Na první pohled konvenční biografické ohlédnutí, které uráží tím, že se Warholovu výjimečnost snaží vměstnat do obyčejných životopisných škatulek, s nulovou originalitou a bez vlastního uměleckého vkladu. Na ten druhý pálí do očí hlavně nejapné herecké producírování, jemuž vévodí Pearceova parodie na Warhola, bolí ale i tupá doslovnost při vysvětlování Edieiních vnitřních pochodů. Hickenlooperův film je zmatený, prázdný a blbý. Bez vystižení genia loci, bez závanu tehdejší nálady, bez otisku charismatu skutečných předobrazů. Fascinuje mě, že někteří místní uživatelé to nezáživné a povrchní parazitování neprohlédnou - že se nechají oblbnout dobovou hudbou a hezkými obrázky a hned mají pocit, že "něco z toho viděli". 30% (17.07.2007)