Warholka

Přidávám se k negativním komentářům zde otištěným, i když oceňuji aspoň to, že jsem prostřednictvím filmu nahlédl do bájné Warholovy Factory a udělal si jakýs takýs obrázek, jak to tam chodilo (ovšem zůstává ootázkou, nakolik hodnověrné tohle ztvárnění je). Za klad beru i to, že film se proti osobě velkého Andyho vymezuje vpodstatě negativně (i podle mého je to přeceňovaný autor, který měl nanejvýš prst na tepu doby, víc nic), tj ukazuje ho jako člověka nesmírně vlivného a vpravdě sebestředného, jakousi magnetickou horu, jakéhosi pseudootce -- ovšem bez pocitu jakékoli odpovědnosti vůči svým "groupies". (16.10.2008)

Paradoxně jsem se nudil díky tomu, že je ten film nehorázně zkratkovitý. Klidně bych snesl dvouhodinovou stopáž, kdyby jen autoři nepřeskakovali od nedořečených témat a situací k dalším. Příliš spoléhají na herce a na to, že všichni diváci znají Warhola a jeho dílo. Z filmu si totiž nemůže neznalý divák odnést pocit o Warholově géniu... Samozřejmě, že Factory Girl je hlavně o Edie, o tom, jak byla hýčkána, když byla hodná holčička a jak jí Warhol odhodil, jako použitý kapesník v okamžiku, kdy dostal pocit, že už není jediným uctívaným mužem jejího života. Bohužel, člověk má stále nutkání říkat si: "Kde je ten Andy Warhol? Proč Edie uctívá tohohle pošuka?". Je to především chybou již zmíněné zkratkovitosti. "Ukážeme, jak Andy natočí brakový film, načmárá pár čar na papír a po několika záběrech na nadšené obecenstvo už divák přece musí vidět toho génia," myslí si zřejmě autoři. To je ale tak naivní názor. Bohužel prochází celým filmem a ten tím neskutečně trpí. Ve výsledku je tak Factory Girl povrchní klipovou sekvencí, která postrádá emoce a jakoukoliv skutečně zapamatováníhodnou scénu. To, že se na to hezky kouká a poslouchá, je skutečně málo. Zklamání. 4/10 (17.07.2007)

Holá to pravda, holý to fakt. Miss pop-art. Sametová Sirael, dívka z továrny stříbrné, která se stala hitem, dobovým artiklem, která se až příliš prudce, nepřiměřenou rychlostí, projela velkým světem, světlem k temnotě. Dojela na podlý flám, falešnou tvář neřízených zářivých /b/lesků ramp, a její stvořitel, Pygmalion vyrobených celebrit a vymodlených hvězdiček, pláče nehnutě. Nalíčená sláva, nelíčený pád. Výtah nahoru a dolů. Památná to královna, která z trůnu sjela do přízemí zničených kurtizán. (10.09.2017)

Warholka selhává už ve svém prvotním záměru natočit životopisný film o dobové hvězdičce americké popkultury 60. let, která se záhy předávkovala drogami. O nic víc než zachytit životní příběh lehkomyslné holčičky z bohaté rodiny scénář neusiluje, jenže to je proklatě málo. Edie Sedgwick nepředstavovala nějakou výraznou osobnost, není zkrátka dostatečně zajímavá jako ústřední hrdinka filmu. Tohle by fungovalo řekněme u Janis Joplin, ale v tomhle případě měl být film spíš než o bezvýznamné oběti drog o Warhol Factory, bizarním prostředí newyorské umělecké komunity nasáté drogami a jejich snobské klientele. Takhle je jediným plusem přítomnost Sienny Miller, které to opravdu sluší, i když už jí drogy nezadržitelně táhnou ke dnu. Tady si člověk uvědomí, čím se inspirovala móda heroin chic style v 90. letech. Nic víc už na tomhle kousku zajímavého není. Celkový dojem: 35 %. (09.07.2013)

Sienna Miller je krásná, Guy Pearce se pod rukami maskérů stal Warholem a Hayden Christensen tu v roli slavného zpěváka nesměl být jmenován, natož zazpívat. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, samotný film je nezaostřený, režijně rozpadlý, skrývající vnitřní prázdnotu za pečlivě budovanou retro výpravou a chvílemi dokonce nudí. A to je ve filmu z kreativní umělecké laboratoře zvané Fabrika opravdu na pováženou (50%). (10.09.2017)