Volání vlků

Zřejmě jediný film z dílny Walta Disneye, který není pro ty nejmenší. Vzhledem ke své ponuré atmosféře a celkové dějové konstrukci je mizivá šance, že by naplnil očekávání dítěte. Tohle výjimečně vyprávění má v sobě hloubku, nějaký cíl, výraznou psychologii a také hrdinu poznávajíc nejen sebe samotného, ale hlavně duše majestátních vlků, jejichž fantasticky nasnímané pohledy a pohyby jsou nejednou třešničkou na dortu. Originálně zpracovaný scénář nemá v takovém tématu obdoby. Téměř každá věta má šarm a většina z nich nutí diváka se zamyslet. Před takovýmito filmy smekám a vzdávám jim hold. Zajímavá podívaná o nelítostné přírodě, která dává poutavým způsobem najevo, že ne všichni predátoři mají v sobě jen dravost a zlou krev. Mají hrdost, city a dobrosrdečnost, což bohužel některým narušeným jedincům z rodu Homo sapiens chybí. 80% (02.09.2012)

Jestli ten nehrdinsky vypadající badatel očůrá vlky, tak mě teda tvůrci prostoduchého scénáře neopijí rohlíkem. V prostotě je sice síla, ale ten scénář je tak přihlouple šroubovaný, že od skutečné přírody odpoutávají pozornost "akce" při příletu letadla, při prolomení se ledu nebo myší invaze a následná degustace myší za přihlížení myší... Navíc se filmaři nevyvarovali chyb a po scéně, kdy má badatel zamrzlé brýle, se v další vteřině ve stejném prostředí a pravděpodobně za stejné teploty dívá přes brýle čisté... Krásy přírody obdivuji dvěma hvězdičkami. (08.12.2011)

"Nikdy nekřič vlk!" (s voláním vlků nemá tento film nic společného) je anglický idiom, který označuje člověka, který si stěžuje na problémy, které v podstatě neexistují, a když se doopravdy vyskytnou, pak už na ně nikdo nereaguje (viz jedna ze známých Ezopových bajek). Film natočený podle Farleyho Mowata začíná sice jako nepodařená groteska, ale stává se stále závažnějším. V poslední době jsem neviděl film, který by byl tak podnětný a vzbuzoval tolik úvah (a to pomíjím nádherné záběry setkávání s vlky a Inuity). Myslím, že tu není víc prostoru, než na jednu: Veškerá tradovaná data (pohádky, pověsti, sny, ale již také filmy) poukazují na to, že kdysi došlo k dlouhému a lítému boji o první místo v potravinovém řetězci mezi dvěma zvířaty (člověkem a vlkem - vlk je dosud jedničkou na souši všude tam, kde se člověk dostatečně neprosadil, tj. nevybil ho - poslední vlk na Vysočině byl zastřelen v roce 1830). - Další úvahou, kterou také jen naznačím, je inuitská představa o vzniku člověka, soba a vlka: sob člověku pro obživu a vlk pro zachování zdravé populace sobů. Nebyla by potřeba nějaké vlčí smečky pro ozdravení lidského rodu, v němž "starý a nemocný" má nevyšší privilegia. A naopak by se nemělo ani zapomínat na "vlčí motiv" u sv. Františka... Tuto recenzi bych pravděpodobně nepsal, kdyby se mi dnes v noci nezdálo, že zkřížené dveře (dají se již obtížně zavírat) u pokoje je třeba zabarikádovat, aby se dovnitř nedostali vlci... (08.04.2014)

Od filmu jsem si příliš nesliboval, jen to, že v ideálním případě se pokochám větším množstvím krásných záběrů na jedno ze svých oblíbených zvířat. A nakonec jsem byl příjemně překvapen. Těch záběrů opravdu bylo dost, opravdu byly (skoro) krásné, a to nejen na vlky, ale i na soby a myši. Poselství filmu nikterak nové ani nově podané, ale každopádně potřebné, což je další plus. Hlavní minus vidím v podivném střídání žánrů: Celou první polovinu se film tváří jako komedie, jejíž humor je místy dost křečovitý (svérázný pilot, myší hostina), s příchodem inuitského Ooteka se humor (naštěstí) téměř vytratí, aby uvolnil místo přírodně mystické atmosféře, která vrcholí pobíháním nahého protagonisty uprostřed sobího stáda, v závěru pak dojde k návratu do tvrdé reality, kde už není místo pro humor, ale pro kritickou obžalobu z ekologických pozic. Upřímně jsem se bál, aby nenastala další žánrová eskapáda a hlavní hrdina v závěru nesestřelil těsně nad jeho hlavou přelétající letadlo - to by si samozřejmě zasloužil pilot-kořistník, ale ne tenhle jinak docela sympatický film. (07.12.2011)

Never Cry Wolf bojuje zejména s falešným nenávistným mýtem o zlém "karkulkovském" vlkovi, který se v lidech během staletí usadil, a ačkoliv nevnucuje žádné pevné stanovisko, ponechává mnoho podnětů k zamyšlení. Scénáristická gradace je úchvatná, od rozpačitého začátku s přistáním v zasněžených končinách putuje přes dokumentaristicky laděnou pasáž s pozorováním vlčí rodiny až k uhrančivě nasnímané scéně se stádem karibu. Následuje už jen přímočarý, avšak realisticky tvrdý závěr, který v dokonale načasovaném momentě odhalí propastné rozdíly mezi vysněnými ideály a krutou realitou. Mladému vědci nezbývá, než se bezmocně poprat s faktem, že i v dobrém úmyslu vyslaná sonda může znamenat předvoj smrti, a že technologický pokrok lidské civilizace ruku v ruce s bezohledností automaticky deklasuje bezelstnou divočinu do role obětního beránka. Nic moc objevného, "pouze" natočeno fascinujícím způsobem s několika nezapomenutelnými scénami, nádhernou hudbou i kamerou a úžasnou severoamerickou přírodou. Never Cry Wolf je zkrátka hezky přirozený film, s nádherně sladěnou formou a obsahem, který si i přes svou krásu zachovává střízlivost a dává s přehledem přes ústa všem filmům o divočině z (nejen) poslední doby. Pro vlkofily povinnost a pravděpodobně láska na první pohled. (23.08.2009)