Sophie Scholl: Poslední dny
Sophie Scholl - Die letzten Tage
Posledné dni Sophie Schollovej
Sophie Scholl: The Final Days
Režie:
Marc RothemundScénář:
Fred BreinersdorferKamera:
Martin LangerHrají:
Julia Jentsch, Alexander Held, Fabian Hinrichs, Johanna Gastdorf, André Hennicke, Florian Stetter, Maximilian Brückner, Johannes Suhm, Lilli Jung (více)Obsahy(2)
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Tak tohle je velice působivý film... hloubkou tématu hrdinství jednotlivce i skvělým výkonem hlavní představitelky. Snímek je natočený velice citlivě a podbarven krásnou hudbou nás vtahuje přímo do smutných okamžiků nejen německých, ale vlastně evropských dějin. Škoda jen, že větší prostor nebyl dán samotnému procesu, protože na něm je nejvíc vidět skutečná myšlenková bezradnost režimu vůči lidem, jako byla Sophie Schollová. Měl jsem také pocit, že i když se herec, představující předsedu lidového soudu Freislera, hodně snažil, brutálnosti skutečného Rolanda Freislera myslím nedosáhl. Tenhle film je výtečným pokusem Němců o vyrovnání se se svou minulostí. My se s tím pereme dosud.... My se vyrovnáváme Pelíškama a Pupendem... A přitom v našich dějinách podobné příběhy rozhodně jsou k nalezení: Stačí si místo Freislera dosadit Urválka a místo Sophie Schollové třeba Horákovou nebo Kalandru.... Ale tohle je na dlouhé povídání a ne na krátký komentář k filmu. Dávám 4 a 1/2 * ()
Film se stal výmluvnou poctou Sophii Schollové, působivou výpovědí o osudu neobyčejně čisté a statečné dívky, která se spolu se svým bratrem a dalšími členy odbojové skupiny "Bílá růže" postavila nenásilnou formou proti zlu ve své vlastní zemi ... a tak nemám chuť rozmazávat pár detailů, které mně úplně neseděly - na celkové vyznění snímku stejně neměly podstatný vliv. Julie Jenschová v hlavní roli působila křehce a zároveň odhodlaně - z jejího prostého, neokázalého, civilního projevu vyzařovala vnitřní síla a přesvědčení ... a taky víra, která Sophii pomohla jít i na smrt. ()
Hrdinstvo v čistej podobe, silný príbeh o nezdolnosti ducha a morálke vybudovanej na pevných a čestných zásadách. Po technickej stránke nemám výhrady - zaujímavo spracované a s výbornou dobovou atmosférou. Hlavne tu bolo silné emotívne vyznenie, ktoré samozrejme ku koncu ešte narástlo. Sophie Schollová vlastne ani nemala inú možnosť, ako len prijať svoj osud. Zamotala sa do toho tak silne, že prípadne zatratenie svojich ideálov a morálky, by aj tak znamenal jej koniec. S takou hanou sa žiť nedá. To je také isté, ako keby Ján Hus v Kostnici svoje učenie odvolal. Nemysliteľné, keď sa už raz človek vyberie po tejto náročnej, no ľudsky obdivuhodnej ceste, tak už niet cesty späť. Poznámka: Nemci počas vojny popravovali politických väzňov takmer výhradne gilotínou, tak ako to bolo vo filme. ()
Karel Čapek kdysi napsal, že největším prokletím moderní doby je danajský dar ukvapených generalizací. "Schopnost" vidět svět černobíle poznamenala osudově naše vnímání dějin dramatického i krvavého nedávného XX. století. A náš pohled na německou skutečnost, pohled v mnoha ohledech vnějškový, pohled sebestředný bývá i dnes, více než šedesát let po válce, u nás prolamován jen zřídka. Gorbačevovská lidová diplomacie někdejšího společného evropského domu je v tomto případě především věcí připravenosti přijímat poučenou kritickou německou sebereflexi a v tomto ohledu také se naučit doceňovat skutečnou německou protinacistickou rezistenci. A to nejen tu známější exilovou, ale i tu u nás téměř neznámou vnitroněmeckou. Skupina BÍLÁ RŮŽE, jedna z nejvýznamnějších, složená ze studentů mnichovské univerzity, je nejvýrazněji symbolizována fascinujícím sourozeneckým duem Schollových. Jejich hrdinství a statečnost, které nepřerostly do otevřeného ozbrojeného odporu, vyhovuje rozpolcenému německému naturelu nejvíce. V proslulé vnitroněmecké anketě posluchačů ZDF o nejzasloužilejších Němcích všech dob obsadili tito mladí lidé čtvrté místo - za Bismarckem, Lutherem, Marxem a před Willy Brandtem. Asi ne náhodou. Film, který dokázal ojedinělým způsobem sloučit dokument s výsostným uměleckým ztvárněním, nezatírá nic ani v detailech. Julia Jentschová, dnes již světově proslulá mladá německá herečka, své Sofii dává vše, co ji bylo naděleno: pevnost vůle jen na okamžik obnažuje zoufalství, bezmoc, nezkušenost dospělosti, která ještě nepřekonala zcela strázně a nejistoty dívčího věku a je podpírána silným intelektem, pevným, neochvějným humanistickým přesvědčením, myšlenkovou silou, která dojímá svou nepřemožitelnou bezbrannností a dívčí křehkostí; fascinuje, dojímá i posiluje. Tato obdoba Rusky Zoji Kosmoděmjanské, naší Marušky Kudeříkové nebo jiné slavné protihitlerovské Němky Anne Frankové se stala a je také dnes - a zřejmě i pro budoucnost - symbolem nadčasového lidství (kdybycho měli hledat obdobu skupiny BÍLÁ RŮŽE, nalezli bychom ji asi nejvýstižněji v levicové mládežnické skupině PŘEDVOJ). Posledních devadesát šest hodin života sourozenců Schollových, doba, po kterou můžeme nahlížet do dusné atmosféry hitlerovského Německa, smiřujícího se právě svou zoufalou křečí s tzv. totální válkou, je dokreslována a zvýrazňována dalšími pozoruhodnými výkony představitelů druhé strany - vyšetřujícího a svým způsobem slušného kriminálního inspektora Mohra, Sofiiny dvounoční spolubydlící ve vězeňské cele i vskutku zrůdně úderným šéfem samozvaného tribunálu zločineckého tzv. lidového soudu Rolandem Freislerem, který ozvěnou připomene jiného neméně odporného psychopatického vraha v taláru - Josefa Urválka, vraha Milady Horákové, Záviše Kalandry a mnohých, přemnohých dalších. Dlouhé periody vypjatých dialogů - film chce být a v mnoha ohledech také je dokumentem - jsou vyvažovány úsečně údernou hudbou ilustrující nezvratnost fatálních okamžiků předcházejících zatčení i vraždě popravou na gilotině. Naše vyprahlá současnost, tolik postrádající i poplivávající nenahraditelné, životně potřebné pozitivní hrdiny i hodnoty, jednu z těch zvláště potřebných nesporně nalézá v sourozencích Schollových. Na okamžik se chce věřit, že věčnost i život na výsostech nejsou jen snem a touhou, ale i průkaznou skutečností. Tak živí a dojímající jsou a zůstávají dívka Sofie Magdalene i její přátelé více než půlstoletí po své nedobrovolné smrti. () (méně) (více)
Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% Zajímavé komentáře: Faye, liborek_ ()
Galerie (39)
Zajímavosti (15)
- Scéna popravy bola, ironicky, natočená v márnici. Julia Jentsch spomínala: „Bol to šok, najmä ten zápach. Nikdy predtým som niečo také necítila. Bolo mi to veľmi nepríjemné. Ale je tam tím a niekto si dá aj sendvič... Je to groteskné." (Arsenal83)
- Film byl celý natočen chronologicky. (pUnck)
- Väznica Stadelheim v mníchovskej štvrti Giesing, kde sa počas Tretej ríše konala poprava Sophie Scholl a mnohých ďalších (najmenej 1 035), sa od roku 2014 stále používa ako väznica. Mesiac tu bol väznený aj Adolf Hitler v roku 1922. (Arsenal83)
Reklama