Poslední dny Sophie Schollové

Zdařilé životopisné drama německé produkce. Jak tu již v komentářích zaznělo, snímek má na takové žánrové zařazení svižné tempo a poměrně netradiční, údernou a dynamickou hudbu, což není na škodu. Sílu výsledného dojmu podmiňuje skutečnost, že příběh byl natočen na základě skutečných událostí. Z herců se mi svým výkonem nejvíce líbila představitelka Sophie (Julia Jentsch), ostatní mi připadali spíše průměrní a například vyšetřovatel Mohr (Alexander Held) jako kdyby přehrával. Vyloženě směšně pak působily grimasy Lohnera (Klaus Händel), který se doslova pitvořil, aby zanechal dojem přísného a drsného nacisty. To jsou ovšem pouze drobné výtky, Poslední dny Sophie Schollové mne bavily od samého začátku až do konce a mnohé scény byly značně sugestivní. Na závěr ještě drobná historická chyba: Veškeré ručně psané písemnosti, které se ve filmu objevují, N E J S O U psány kurentem (tzv. kurrentschriftem), jenž se museli všichni hlavní (filmoví) hrdinové ve škole učit, neboť jakožto školní písmo přestal být vyučován až ve školním roce 1941/1942. (19.08.2014)

Studentské hnutí „Bílá růže“, které se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem. „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit, a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít. (12.06.2006)

Podobné počiny už ze zásady hodnotím plným počtem. Zajímavé bylo, jak hloupě se Schollovi nechali chytit. Možná to někoho překvapí, ale nejvíc mě, co se hereckých výkonů týče, nadchnul soudce a pak ten prďola, co vypadal, jak nějaký Hitlerův brácha. Dalšími plus jsou hodně stísněná atmosféra a dobrá hudba. Určitě se vyplatí do tohoto filmu dvě hodiny volného času investovat. (28.05.2006)

Veľmi pekná konverzačka a potom súdny proces. Aj keď slovo pekný sa len ťažko dá použiť. Ale tá argumentácia, ten scenár krásne dokumentuje, akými fanatikmi boli nacisti, aké pokrivené zmýšľanie a videnie sveta mali a ako ich mladá Sophie jemnými argumentmi dáva dole a oni mali z toho len penu okolo úst, argument nula, len besnenie. Za letáky do lochu, aj to by bolo veľa. Ale smrť, to už fakt len špinavé režimy, ako tento alebo potom ten boľševický priniesli. Súdy bez obhajoby, vlastný advokát ziape na toho, ktorého má brániť, tam to vedie stále, keď sa k moci dostanú tí, ktorí nálepkujú, nadávajú, označujú iné názory za tie, ktoré nie sú vhodné, potom ich treba rušiť a potierať a nakoniec aj ich nositeľov trestať. Niečo také, z čoho by sa najviac tešili aj súčasní obrancovia demokracie typu Jaro "prachovkou pot mi utri" Naď alebo sliepočka Remišová, ktorá ani vlastný zákon nevie naformulovať, ale aj bruselskí úradníčkovia, ktoré také zákony presadzujú, lebo oni majú ten patent na pravdu. (04.06.2024)

Tak na toto jsme dnes koukali ve škole při dvouhodinovce němčiny. Po skončení jsem němčinářku pochválil, že vybrala opravdu výborný film. Jedná se o inteligentní, sugestivní (omlouvám se distributorovi, že jsem si vypůjčil jeho slovo) a ne zrovna optimistický film. Filmů, které se dotýkají druhé světové války není málo, ale tento je opravdu povedený a stojí za to ho vidět a také se nad ním zamyslet. Tento německý film Němce kritizuje, ale zároveň oceňuje ty, kteří byli tak stateční, že se dokázali Hitlerovu režimu postavit. A Julia Jentsch byla skvělá, ale i ostatní předvedli (nejen při hulákání) více než standardní výkony. Jen v jednom momentě se mi zdálo, že je to stále stejné a ztrácí to tempo, ale okamžitě jsem si to rozmyslel. :-) (13.10.2008)