V moci ďábla

Kupodivu velice slušné, nebýt otřepaných frázích v "horrorových" pasážích bych si dokonce dovolil použít slovo autentické. Hopdně tomu pomáhá, že gro filmu netvoří bubákování, ale rekonstrukce soudního procesu s otcem Moorem a celkem zajímavé dilema zda věřit faktům, nebo připustit nadpřirozené. Atmosféra je hustá, opravdu škoda, že film se snaží dojem existence ďábla vyvolat tak nějak šestákově, bez invence. (01.04.2008)

„Ak raz uvidíte temnotu, nosíte ju v sebe do konca života.“ V MOCI DIABLA ponúka silné herecké výkony (Carpenterová, Wilkinson), trocha nudnejšie súdne scény, ale o to pôsobivejšie retrospektívy (nesmie chýbať žiadny trademark satanských hororov: vyháňanie diabla, pomenovanie šiestich démonov, čudné pohyby). Snímka vás prinúti zapochybovať, zamyslieť sa. Na klasiky žánru (ROSEMARY MÁ DIEŤATKO, VYHÁŇAČ DIABLA) nemá, i kvôli tradične odpornej Laure Linneyovej, ale nemôžem dať menej, ako (troška nadnesených) 80%. P.S. Určitá povedzme INŠPIRÁCIA skutočnými udalosťami tu je, ale nie veľká. (19.08.2006)

Temné síly a útoky démonů. Nesmysl? Proč?! O tom, že Lucifer je zosobněním ďábla přece nikdo nepochybuje! Právnička Laura Linney má za úkol obhájit exorcismus a následnou smrt mladé Emily. Co se tu doopravdy stalo a proč? Odpovědi zná otec Moore...... . Soudní drama? Horor? Vše v jednom a všechno trošku jinak! Poodhalování příběhu Emily, děsivé výjevy, poutavé vysvětlování, soudní proces. Občas je to pořádná psychárna, umocněná skvělým výkonem J.Carpenter. KDYŽ JEDNOU SPATŘÍTE TEMNOTU, NOSÍTE JI S SEBOU DO KONCE ŽIVOTA! Proto, když v noci ucítíte kouř, NEVYCHÁZEJTE! (24.09.2006)

Jak výstižně poznamenal hlas v česky dabované verzi, „o skutečné události se opírající“ soudní horor (?), sledující proces s farářem, jenž údajně nese vinu na smrti devatenáctileté dívky. Ta začne krátce po získání vysokoškolského stipendia sekat latinu (a taky aramejštinu a němčinu), kroutit se do prapodivných poloh a pojídat více než čtyřnohé potvůrky běhající po zdech. Čili mírnější verze Vymítače ďábla, která navíc není jenom samoúčelnou provokací. Třeba tu holku skutečně posedl ďábel. Chápejte: já jsem tomu nechtěl věřit a svou pozornost jsem upínal ke každému racionálně vysvětlitelnému protiargumentu, jenže – když ony byly ty hororové flashbacky tak sugestivní… . Kýženého děsivého efektu dosahuje celovečerně debutující Scott Derrickson kamerou, celkovou stylizací těch scén, přesvědčivě vyšklebenou Jennifer Carpenterovou (ano, Dexterova ségra) a mistrovským ozvučením (už dlouho jsem sebou tak neškubl při pouhém zavrzání kdesi ve tmě). Scény ze soudní síně a blízkého okolí již tak zajímavé nejsou. Laura Linney i Tom Wilkinson sice odehrávají svůj vysoký standard, ale scénáristova neochota vzepřít se hollywoodským šablonám číší z každého dialogu, z každého dějového zvratu (nejvíce z toho finálního). Po delší době jsem se nicméně zase u nějakého amerického filmu dobře pobál, obstojně pobavil a když si někdy půjdu ve tři ráno pro sklenici vody, pak jedině s baterkou. Pravda mívá záludné podoby. 80% Zajímavé komentáře: Le_Chuck, Nick Tow, Magneto, Triple H, Gardenboy (05.05.2008)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)