Jak se krotí krokodýli

Zbytočná rodinná komédia plná blábolov so zúfalou snahou o komické scénky a zápletky. Pripadá mi to, ako keby sa nasilu chcelo natočiť pokračovanie omnoho úspešnejších Ako dostať tatínka do polepšovny a Ako vytrhnúť veľrybe stoličku. Formát týchto filmov táto marná snaha ani zďaleka nedosahuje. Je to proste film o ničom, absolútna zbytočnosť. (28.02.2013)

Dlouho, dlouho jsem se tomuto filmu úspěšně vyhýbal. Až jednoho mrazivého večera mě přepadl. Nepřipraveného, samozřejmě. Obsazení jako z třítisícího dílu Novot, chyběl už jen sám Petr Novotný. Koho by to ale překvapilo, když první, co divák po spuštění filmu uzří, je logo televize Nova. Z hereckých výkonů vycházejí jednoznačně nejlépe děti. Hned za nimi se umístil Václav Postránecký, který je sice infantilně poťouchlý, leč alespoň přirozený. Jen ten pupík, kdyby Pepík neměl. Výčet pozitivně ztvárněných rolí uzavírají Miroslav Etzler, který naštěstí nenaplnil mé obavy z toho, že bude hrát ve stylu Pojišťovny štěstí, Ingrid Tomková, na jejíž roli však nebylo nic zajímavého, a Jitka Schneiderová, na kterou se hezky dívalo. Ve všech ostatních případech to potom tedy byla pořádná síla! Především co se maminek a tatínků Koudelkových týče. Jak novácké, bravo! Pány Náhlovského a Srstku ponechám stranou, ti asi jen zrovna jeli kolem, když se natáčelo. Za zmínku naopak stojí Bobulová. V reakci na českou filmovou tvorbu v posledních letech bych rád spáchal nový bonmot. A sice; kam čert nemůže, nastrčí Holubovou. Tolik tedy k obsazení, co říci o filmu samotném? Nemá cenu snažit se cokoli srovnávat s díly, na které měl tento výplod domněle navazovat, či co. Vždyť i sama paní režisérka už není tou, co dřív. Ovšem, ani v případě, kdy se na krokodýly pokusím podívat jako na samostatný film, moc neboduje. A pakliže ano, tak jedině směrem dolů. Když jsem před pár dny psal pod film František je děvkař, že než průměrný je pro zapamatování lepší být totální looser, netušil jsem, že budu již tak brzo nepřímo vyslyšen. Poněvadž skutečně – na toto jen tak nezapomenu. Bohužel… (19.02.2009)

Nemůžu si pomoci, ale já tomu prostě tu jednu hvězdičku dát musím. Ano, je to slátanina, vůbec to není vtipné, je to křečovité, trapné, tupé a ubohé. Ale Maláskova hudba je výborná, doprovázení Hany Hegerové zřejmě nestačí na slušný život, takže se musel upsat k něčemu tak ponižujícímu, jako že složí hudbu k tomuto, tomuto... těmto ozvučeným a pohyblivým obrázkům. (14.07.2011)

Horolezec, balet, spousta dětí, horská chata a dokonce i upíři. Jen těch tatínků (a maminek) je víc. A když si k tomu dáte jméno Marie Poledňáková, mohlo by se zdát, že vás nemá co překvapit. Jak se to vezme. Režisérsky je to v pohodě, bohužel (jen) příběh pokulhává. Kouďákův smutnej příběh se z vás snaží vymáčknout slzu dojetí a B.Štěpánová zase pro špetku úsměvu udělá (bohužel) cokoliv. Jestli se tímto směrem bude ubírat rodinná komedie, tak si raději nechte v polepšovně vytrhnout stoličku. (10.11.2006)

Tak zmatený a nevtipný film aby člověk pohledal. Smát se prdům dědy nebo rádoby vtipným hláškám tatínka nějak nelze, ani krásná krajina se nekoná, protože působí jako reklamní produkt, ale ne kulisa filmu, s vlastní atmosférou, postavy se tam motají naprosto chaoticky a často nelogicky, no jak tohle může mít jendu z největších návštěvností, tomu nerozumím. I když velkou návštěvnost měl i Román pro ženy. (29.08.2006)