Gejša

V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou! (03.06.2006)

Dá se to přebrat z mnoha stran a zaujmout tak k tomu filmu několik odlišných postojů. (Umění-kýč, pocta cizí kultuře-nepochopení cizí kultury, odsouzení prostituce-oslava poddajnosti atd.) Mě osobně baví sledovat, jak si jedna kultura překládá druhou kulturu, čím ji obohatí a co z ní odebere. Celkově Gejšu nepokládám za umění, ale za výrobek. Překvapilo mě, že napodruhé, mi film nepřišel tak chladný, prázdný a povrchní, jak by napovídal první dojem. (24.04.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)

Sice jsem se nenudil, některé scény byly dokonalé a pohled na Ziyi Zhang je navýsost příjemný.. Jako vždy však přichází ono pomyslné 'ale'. Snímek se většinu svého času pohybuje za hranicí snesitelného kýče, ocenil bych hlubší popis výchovy a zvyků v životě gejši a hlavně ta angličtina. Myslím, že tam nebyla zasazena z hlediska historického, ale distribučního (žádný následný dabing pro amerického, potažmo evropského diváka) a produkčního (předpokládám, že různí herci doopravdy mluví různými dialekty, proto bylo jednodušší, aby téměř všechny dialogy byly v lámané angličtině) - každopádně působila jako drát v oku. Nenechte se však odradit a klidně se na film Roba Marshalla podívejte, za zhlédnutí určitě stojí. (09.02.2010)

Oboznámenie s pojmom Gejša v celej jeho"kráse"!Kultúra a tajomstvá exotického sveta,ktoré nám poodhalil Rob Marshall prostredníctvom pamätníkov!Príbeh lásky,ktorú si pravá Gejša nemôže dovoliť.Vizuálne-hudobno dokonalé dielo,ktorého pomalé tempo ma nenudilo.Sledoval som pozorne a nemohol som sa nabažiť krásnych modrých očí hlavnej postavy!Celkový dojem 4* (07.03.2008)