Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže

Piráti z Karibiku : Truhla mŕtveho muža pripomínajú zo všetkého najviac rizoto. Každý si tu nájde svoj obľúbený kúsok, zastúpenie ingrediencií je pestré natoľko, aby zaujalo každého diváka a aj mu zachutilo, avšak pokiaľ sa na toto rizoto pozriete z nadhľadu, vyzerá príliš tuctovo a nevábne, takže dáte prednosť „učesanejšiemu“, i keď možno menej chutnému rezňu so zemiakmi. Nechcem tým samozrejme kaziť Pirátom status dobrého blockbusteru, práve naopak. Naháňačka za tajomnou truhlicou na palube Čiernej Perly je i tentokrát vydareným mixom vtipu, dobrodružstva, romantiky a akcie. A v rámci možností a zamerania sa na úspech u nenáročného popcornového diváka sa dá nazvať i kvalitným filmom. Sú totiž filmom, ktorý sa jednoducho musí páčiť každému, kto od každej návštevy kina neočakáva hlboké myšlienkové posolstvo, ale chce sa najmä baviť. Vrátiac sa k porovnaniu s rizotom z úvodu musím povedať, že ryža ktorá tento mix drží pokope, je nejak málo dovarená. Scenár Pirátov dvojky totiž trpí rovnakou chybou, ktorá v dvojke vystupuje ešte markantnejšie; je príliš preplácaný. Jednotlivé scény sa na seba vŕšia bez hlbšieho zmyslu a nadväznosti, pričom v jednotke táto chyba nebola až taká zjavná najmä preto, že divák bol do sveta pirátov iba uvádzaný a hlavne bol priťahovaný tým najväčším magnetom. Áno, Johny aka Captain Jack Sparrow is back.. Bohužiaľ je ho podľa môjho názoru vo filme príliš málo s prihliadnutím na to, že je to hlavný ťahač deja, humoru i akcie. Hláškuje o sto dvesto, asi jediný z hlavných hrdinov vie ako sa šermuje, jeho slovné prestrelky s Keirou sú asi jediným dobre napísaným a vypointovaným dialógom vo filme ale hlavne nezabudol na svoj rock´n´pirate prejav, ktorý tak pomohol jednotke z vĺn priemernosti. Z hlavných postáv už potom zaujme popri nevýraznom Bloomovi a Keire iba predstaviteľ Davyho Jonesa, známy to vyžitý rocker Billy Mack z Lásky nebeskej Bill Nighy, ktorý je pod maskou chobotnice k nepoznaniu a predvádza úžasný francúzsky prízvuk. Vedľajšie postavy sú hlavne pokiaľ sa týka anglických hercov (Bryce, Davenport a Hollander) výbornou ukážkou zaujatia diváka i na malom priestore. Triky v Truhle sú skôr premenlivej kvality, od výborných (miznutie lodí) až po praveko vyzerajúci pohyb nemŕtvych pirátov. Každopádne, pokiaľ sa ma ktokoľvek spýta, aký sú Piráti vol. II film, poviem, že vydarený a jednoznačne ho odporúčam...už kvôli tomu, že jeho koniec diváka poriadne navnadí na pokračovanie. Ja sa naň totiž teším omnoho viac, než som sa tešil na LOTRov, Matrixy a Potterov dokopy.....kapitán mi totiž celú dvojku chýbal. 8/10 (31.07.2006)

Není to zvláštní? Když vidíte první díl dvakrát, už vám tak skvělej nepřijde, protože vidíte všechny ty nedokonalosti a zbytečné efektní přitáčení. A druhý díl mi nepřišel skvělej ani na poprvé. Exteriéry a kostýmy samozřejmě nádherné (Karibik má stejnou matku jako Nový Zéland, Afroditu), ale nedokončenost příběhu, nudný děj, který se hlavně snaží šokovat akčností a rozesmát neustálým hláškařením případně absurdně komickými situacemi, které však vyznívají spíš trapně, plochost všech postav, nulové herecké výkony (a paradoxně v tomto díle i Deppův kapitán nestojí za nic, prostě kopíruje své chování z jedničky). Je zajímavé, že nejsrandovnější mi přišla scéna, kdy Davey Jones zavelí: "Vypusťte Krakena!" jenže to asi tvůrci neměli v plánu. Celý film vyznívá hrozně prvoplánově, jen aby byl další díl a do kasy přibylo pár zlaťáků. Dvě humorné extrapostavičky z předchozího dílu jsou napasovány naprosto neuměle a vlastně se až do konce potom snaží starat o zábavu. Jenže jejich žvásty jsou neskonale trapný. Abych si užil tenhle film, tak by mi muselo být maximálně patnáct a nesměl bych pít nic jinýho, než značkový mlíko, jak je to pitomý a jednoduchý. Hezká vizuální stránka to prostě nezachrání, protože podívat se na hezké obrázky můžu jít do Národní galerie nebo si koupím časopis Malíři. Od filmu, stejně jako od knížky, ale chci i něco víc, než jen pár na pohled hezkých lidí a lokalit dynamicky sestříhaných dohromady. (23.11.2006)

Nezbývá mi než souhlasit s renomovanějším hlasem Tomáše Baldýnského. Není to Davy Jones a Bludný Holanďan, co proklelo kapitána Jacka, je to tučný disneyovský měšec, ze kterého Piráti číslo dvě čerpají z plna hrdla. Výsledkem je klasický film prostředníček, který nemá pořádně ohraničený začátek a konec, čili působí vcelku vesele chaotickým dojmem. Postavy tak nějak vplují do starých kolejí, odskajují si tu sem, tu tam, vykonají přemnoho skopičin, pobaví diváky, přiberou do party nového záporáka a když člověk cítí v kostech, že by se mělo už konečně začít dít něco pamětihodného, zatroubí Hans Zimmer nezapomeutelnou pirátskou tuš a plachtí se do přístavu jménem "Díl číslo tři". Veselá navršenina historek "Truhla mrtvého muže" tak zůstává napůl otevřená, napůl zavřená. Určitě potěší fakt, že se postavy v rámci schopností scénáristy a režiséra někam vyvíjejí, profilují, že se pouze neopakují staré animozity a přátelství, že vzniká nové tření a napětí. Oku nepochybně zalahodí skvělé efekty a uchu zase Zimmerova hudba. Citlivější chuťové buňky bude provokovat zmíněná neohraničenost a hraní na efekt. Jenže o efekt v tomhle špektáklu jde především, takže proč vlastně plakat? Možná proto, že filmu v některých momentech chybí gradace a odpich. Že se některé dialogy vlečou jako krakenův sliz. Že Johnny Depp používá svůj vybudovaný repertoár grimas a jeho Jack už není tím úžasným středobodem. Že ne všechny choreografie jsou tak nabité jako ta na mlýnském kole. Prašť jak uhoď, i druzí Piráti chytili vítr do plachet a lokli si dobrého rumu. Možná trochu zvážněli a určitě ztratili něco rošťáctví jedničky. A naprosto bezpochyby trpí syndromem prostředního dílu trilogie. [7/10] (15.08.2006)

Scénář: Ted Elliott, Terry Rossio .. WTF !? Kouzelný dědeček Jerry Bruckheimer si opět vykouzlil kasovní pohádku gigantických rozměrů, ALE ... K megalomanskému a nesoudržnému pokračování úspěšných a svěžích Pirátů z Karibiku mam podobné připomínky, jako k druhému dílu Ice Age. I zde se nachází ústřední postava, která sice neměla původně být tou hlavní, ale bodovala a doslova si ukradla film pro sebe - ano, Jack Sparow a Scrat mají hodně společného. Byl tím zajištěn obrovský úspěch (a příjem) a vše ústřední v druhém díle bylo vsazeno jen na jednu kartu (resp. na více v případě Pirátu, ale to už bych byl zpět u jejich nekonzistence a roztříštěnosti). Ovšem ani prvoplánová salva gagů a více méně humorných (pod)částí, na kterých druzí Piráti staví všemožný balast, nepřináší ve výsledku kýžený efekt spokojenosti a spíše tímto postupem film uvadá a topí se ve vlastní vatě. Nebýt těch několika velmi světlých momentů (a Keiry :-*), neváhal bych i sem přihodit dvě šedivé hvězdy, jako právě Době ledové. A to jsem měl Piráty tak rád.. (13.08.2006)

Je to lehké, je to hloupé, vzato kol a kolem to není ani moc epické, ale co... Těch pár nápaditých, výtečně přestřelených akčních scén (mlýnské kolo), musím ocenit, míhání jazyků hbitější než míhaní šavlí a kordů, též, i přes mírnou repetitivnost. I potrhle náhlé proměny situací (neustálé výměny držitelů Truhly). To dobré nechat, i **** bych dal, ve 150 minutách se však Verbinski nevyhnul chvílím nudy, které odhalují, jak se k téhle podívané neustále přilepují další a další kousíčky, až je to celé překynulé. Silné ***. (08.03.2010)