Černá Dahlia

Atmosféra a výprava filmu bez chybičky (filmy s touhle retro náladou zkrátka miluju), bohužel příběh mi přišel vyprávěn příliš kostrbatě a ani De Palmovy vizuální kejkle ála ´Hadí oči´ či ´Nedotknutelní´ se bohužel nekonaly. Hartnettův zvučný, hluboký hlas se krásně vyjímal v roli vypravěčského průvodce filmu a chvilkama to i vypadalo, že De Palma z Hartnetta udělal cosi, čemu se říká "herec", ale vzápětí se mi před očima zjevil Gittesův duch z podobně laděné Čínské čtvrti a hned jsem tu myšlenku zavrhnul. Hartnett je sice snaživý, ale neumí hrát na temné struny, je to takový "sunny boy", každou chvíli jsem čekal, že ze sebe strhne sako s kloboukem a skočí na skateboard :o) Postavy o třídu lepších herců, než je on - Eckhart a Johansson - pak nemají tolik prostoru, aby dokázaly více zaujmout. Suma sumárum mi to vychází na - do budoucna zapomenutelné - tři puntíky. (09.01.2007)

„I think you'd rather fuck me than kill me. But you don't have the guts to do either.“ Úžasná, kreativní kamera Vilmose Zsigmonda, pohrávající si s úhly, stíny i okrově šedým betonem města andělů, De Palma potvrzující status noblesního autora se smyslem pro stylovost a perfekcionismus výpravy, což se konkrétně u neo-noiru hodí jak ďolíček na bradu A.Eckharta a Mia Kirshner, která si těch pár minut na plátně bezostyšně ukradne pro sebe. Mimochodem, po „promítání“ jejích scén člověka napadne, jaká je škoda, že vše nebylo černobílé (jak zamýšlel na post režiséra původně uvažovaný D.Fincher). Jenže.. Strpěl bych přítomnost Hartnetta, jehož místo detektiva v Hollywoodu je vedle Harrisona Forda ve vymydlených komediích ze současnosti (holt, klobouk a cigára sami o sobě nepřeklenou vzdálenost tisíce mil k Bogartovi), leč scénáristickou neučesanost Ellroyova košatého stromu lze tolerovat jen stěží (posledních dvacet minut zahlcených motivy budiž tomu důkazem). A navíc, každý, ať už noir, nebo neo-noir, musí být skrz na skrz protkán břitvu připomínajícími replikami a dialogy (viz.úvod komentáře), přičemž Černá Jiřina s nimi docela šetří, nebo je hercům, co je pronášejí, zkrátka nevěříte. Možná i proto pak chybí intenzivnější emoční zapojení ze strany pozorovatele.. (09.10.2013)

Brian De Palma naservíroval čistou noirovku, že si díky tomu zasloužila nominaci na Oscara za kameru. Jenže příběh, který se ve film noiru opakuje už nikoho nepřekvapuje a závěrečná půlhodina se strašně protahuje, že by se střihačsky dala zvládnout lépe. A režisér by díky tomu mohl docílit šokovaného výrazu u diváků. Ze začátku film diváka vtáhne do děje a expozice je skvělá, jenže postavy se dále vyvíjejí či nevyvíjejí zvláštním a matoucím způsobem, že mi to dávalo brouka do hlavy a nemohl jsem se dobře soustředit na zbytek filmu. Jinak noirová klišé fungujou a je to jinap říjemná pocta noirovkám. (23.07.2008)

Pokud se nemýlím, tak za příběhem Černé Dahlie stojí stejný člověk jako za L.A. Přísně tajné. Dahlia svého staršího bratříčka připomíná vizuální stránkou a noirovým feelingem, ale vypravěč je o dvě třídy horší. Film má moc dlouhý úvod, stále čekáte na nějakou vraždu, kterou by ústřední dvojka mohla začít vyšetřovat. A když se dočkáte, příběh se tak zašmodrchá různými jmény a motivy, že se přestáváte orientovat. A ta chyba není ve vás, ale v De Palmovi. Hartnett tu (ne úplně vlastní vinou) působí trochu jako moula a vám je jedno, s kým se vyspí, koho zastřelí nebo kdo ho zastřelí. Aaron Eckhart je tu trestuhodně nevyužitý, tak od čtyřicáté minuty je jeho postava úplně mimo a vlastně se o ní jenom mluví. Radši si znovu dejte trojku Spacey-Crowe-Pearce. (02.03.2009)

Zdá sa, že príbeh o brutálnej vražde Betty Short bol použitý len ako zámienka na zvýšenie záujmu tak o knihu, ako aj o film. Elisabeth Short pôsobí len ako medzihra a jediné, čím tvorcovia šokovali boli pôvodné zábery z pitvy. Akcia filmu v podstate neexistuje a všetko končí v nejakom cigaretovom opate pri jazzovej hudbe. Najväčším pozitívom filmu je tak Harnettovo šťastie, že si vďaka natáčaniu na 2 roky narazil Scarlett Johansson. Divák ale z toho nemá nič. (26.01.2023)