Grand Prix

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

Prepracovanejšie ako nedávno videný Howardov Rush. Frankenheimerová vízia je o triedu vyššia,už úvodné titulky,kde začne veľká cena Monaca je vynikajúcim príkladom ako excelentne skrížiť prácu strihu so zvukom,pričom konečný výsledok je pastvou pre uši,kamera berie všetko,čo oceňujem v tomto 3.hodinovom počine,ktorý sa občas vlečie,ale výhoda je,že snímok sa venuje viacerým jazdcom,kde sa dá nakuknúť do ich súkromia... Strih,zvuk a kamera+jazdci sú dôležitým artiklom,prečo neodradí extrémna dĺžka,kvalitní herci v úlohách,kde veľké ceny sú dynamické,až som si vravel,že nevidieť toto by bola škoda,že byť tam by som chcel... (03.01.2014)

Tuto filmovou Grand Prix jsem poprvé sledoval před pár lety společně s tátou, díky kterému jsem měl sledování doplněné o výklad s porovnáním závodních tratí a bezpečnostních opatrení tenkrát a dnes i dalších zajímavostí kolem Formuly 1. Táta je totiž letitým fanouškem F1, takže jsem ho přesvědčil na společnou projekci, přestože podobně starým filmům neholduje. Já zase příliš neholduji auto-moto závodům, jejich sledování mě obvykle nenaplňuje a mohly by mi být stokrát ukradeny, jenže tohle je film vrcholních tvůrčích sil Johna Frankenheimera. Jeho režisérské umění v oblasti na svou dobu novátorsky pojatých akčních scén, nápadité střihové skladby včetně vícezáběrových montáží i práci s vizuálem a zvukem nemůže tady nechat snad žádného filmového fanouška úplně chladným. Ve filmu sledujeme dlouhé sekvence z celkem snad šesti závodů, ale každý je natočen a sestříhán úplně jiným způsobem a dokáže svým pojetím strhnout, v případě druhého závodění ještě ke všemu „Frankie“ proměnil scény závodění za doprovodu Jarrého hudby a romantického snění Montanda o krásné Evě Marie Sant v jedinečný audiovizuální balet formulí na trati! Na poli tří hodin rozpracoval pan režisér vlastní osobitý koncept akčního sportovního dramatu, jaký pak zopakoval v mírně skromnějším provedení i v The Gypsy Moths nebo Jezdcích – totižto jeho opakovanou specialistou se staly strhující příběhy, v jejichž nitru zdaleka nejde jenom o akci. Přestože ta připraví svým autentickým pojetím divákovi samostatný adrenalínový zážitek, zároveň v rámci celku tvoří plynulou součást dramatu, jež se výrazně soustředí i na psychologii postav se všemi vnitřní pocity a vzájemnými vztahy, kdy film nechá odeznít i nejeden silný lidský příběh. Dnes jsem viděl Grand Prix podruhé a znovu šlo o nezapomenutelný filmový zážitek, po němž tuším, že většina dalších tematicky spřízněných snímků pro mě zůstane ve stínu Frankenheimerova opusu. [100%] (04.08.2023)

Film Grand Prix je absolutní vrchol autošportu ve filmu. Srovnávat se s tímto filmem může snad jen Le Mans (1971). Grand Prix je ale ještě dál, kousek z F1, jeden závod za druhým, mezitím můžeme poznat atmosféru/okruh tak jako jen v reálu. Je neskutečný kolik dokázali vytěžit třeba z míst jako Monaco, Spa, Monza. A k tomu ještě pořádný příběh i mimo okruhu. Je hodně těžký odpovědět jestli by se dalo natočit film podobných kvalit i dnes, je jiná doba -reklamní doba-, ale třeba film Rivalové nemůže se s tímto filmem srovnávat. Obvykle neřeším kvalitu obrazu, ale tady radím, snažte se sehnat co nejkvalitnější, stojí to za to. 500 % (27.09.2014)

Co se týče závodnických prvků, tak tam není filmu co vytknout. Každý záběr z dráhy je parádní, obzvlášť ty z pohledu jezdce, které v mnohém připomínají ty, které můžeme vidět při současných přenosech závodů F1. Problém nastane, když se dostaneme z dráhy. Pochyby jezdců o smyslu závodění jsou ještě v pohodě, k tomu se v životě dostane každý závodník. Ale jakmile se začnou řešit vztahy, tak se musí snad každý nudit. Ne, že by byly tyto situace nereálné, to vůbec, ale film zde ztrácí své závodní tempo, což je silně proti srsti. I tak ale dávám za 4. Navíc, lepší závodnický film ještě nikdo nenatočil, což o něčem svědčí. (10.08.2011)