Der rote Baron
The Red Baron
Červený barón
Režie:
Nikolai MüllerschönScénář:
Nikolai MüllerschönKamera:
Klaus MerkelHudba:
Stefan HansenHrají:
Matthias Schweighöfer, Lena Headey, Til Schweiger, Maxim Mehmet, Joseph Fiennes, Axel Prahl, Volker Bruch, Tino Mewes, Brian Caspe, Gérard Robert Gratadour (více)Obsahy(2)
V roku 1916 mladý pruský šľachtic Manfred von Richthofen odchádza, tak ako väčšina mladých mužov, do vojny. Vďaka svojej neohrozenosti, rytierskemu prístupu k leteckým súbojom a úcte k nepriateľovi, sa z neho už čoskoro stane obávané stíhacie eso a uctievaná ikona leteckej flotily Prvej svetovej vojny. Manfred lieta s priateľmi Wernerom Vossom, Sternbergom a Lehmannom, s ktorými ho spája rešpekt k vojenskému drilu a rytiersky spôsob súbojov. Svoj stroj, trojplošník Fokker Dr.1, si dá zafarbiť na červeno a stane sa postrachom všetkých protivníkov a letcov Dohody. Francúzi ho prezývajú Červený diabol, Briti na jeho hlavu vypíšu odmenu. Počas vojny zostrelil najmenej 80 lietadiel, najviac zo všetkých pilotov na oboch stranách. Náhodné stretnutie so zdravotnou sestričkou Käte mu však otvorí oči a poznáva skutočné barbarstvo vojny. (TV JOJ)
(více)Videa (1)
Recenze (198)
Ach jo. Filmů z I.světové války je tak málo, že bychom museli hledat lupou. Byť je Rudý baron také filmem z I.světové války pojednávající o jednom z největších hrdinů německé armády, při hledání filmů z I. sv. války bych ho radši přehlédl. Rádoby akční snímek z německé produkce se jako akční pouze tváří. Celé toto "dílo" je jedna velká přetvářka. Postava okolo které se celý příběh točí, není Manfred von Richthofen, nýbrž tvůrci tohoto filmu. To byli opravdu experti. Dějová linka je chvílemi tak zamotaná a nepřehledná, že ani ten nejlepší letec by se z takové pasti nevymotal a jistojistě by raději havaroval. V celém příběhu je nadělaná taková paseka, na které bychom našli prvky psychologického rozboru hlavních postav, válečné romance, (ne)akčních scén, a to vše vyplněno postavami, jejichž význam ve filmu ví snad bůh. Jediné plus skví v hereckých výkonech. Ač se k sobě hlavní milenecká dvojice nehodí, jejich pózy jsou uvěřitelné a ke konci filmu nás snad i přesvědčí o tom, že by něco mohli spolu mít. Jaká dvojice spolu rozhodně nevychází je režisér Müllerschön a film. Nevím, jaký odvážlivec svěřil zrovna tento námět do rukou tohoto režiséra, ale jedno vím jistě, dobrá volba to nebyla. Celé to na mě působilo, jako by se na konci měl objevit titulek "to be continued" a divák v kině se mohl dozvědět, že pokračování bude již ve formě válečné telenovely. To by byla pecka. Myslím, že mojí babičku by to ve všední dny dopoledne na Nově určitě bralo. ()
Rudý baron je pro mě nepříliš kvalitním snímkem hlavně z toho důvodu, že jeho tvůrci neodolali a zapracovali do příběhu zbytečnou romantickou zápletku a ve snaze o jakési morální ponaučení sklouzli ke klišoidním postupům. Příliš mě nepotěšil ani ten fakt, že se děj filmu o nejúspěšnějším stíhacím pilotovi první světové války odehrával převážně na zemi. No, čekal bych, že CGI umožní filmařům předvést mnohem víc z letecké války nad nejstupidnějším mlýnkem na maso v lidských dějinách, ale tato možnost zůstala hanebně nevyužita, takže u mě stále vede téměř padesátiletá záležitost: Aces High (1976). Na druhou stranu mě Němci potěšili tím, že se neomezili jen na nejslavnější stroje Fokker Dr.I a Sopwith Camel, podobně jak k tomu dochází u snímků z období druhé světové války, takže má pak člověk dojem, že jediným německým tankem byl Tiger. Celá záležitost na mě působila podivně plochým, dvourozměrným dojmem a určitě šlo z mé strany o zklamání. Mrzelo mě, že tvůrci nezmínili fakt, že Richthofenovu smrt s největší pravděpodobností způsobila palba kulometů z pozemních pozic; asi by to pokazilo celkový romantický obraz o jeho životě a smrti. Ještě víc mě ale mrzelo, že osudy Wolframa von Richthofen utnuli rokem devatenáctistým osmnáctým a úplně pominuli jeho kariéru generála (a později polního maršála) Luftwaffe a velitele VIII. leteckého sboru, s nímž se podílel na vybombardování Varšavy a na porážce a obsazení Francie a Řecka. Asi to taky nezapadalo do požadovaného obrazu. / Poučení: Neboj se včas utéct. ()
Film jsem plně ocenil až napotřetí. Primárně očekávaný napínavý akčňák plný leteckých soubojů se nekoná, něco soubojů sice užijeme, ale těžiště děje leží v psychozrání mladíčka von Richthofen, kdy z rozmazleného floutka pomalu vyrůstá zodpovědný muž. K tomu mu napomáhá vztah se zdravotní sestřičkou a postupná smrt všech jeho kamarádů z letky. V tomhle filmu se americké přímočarosti nedočkáme, je tu znát spíš frustrace z porážky a tíha viny. Potěší i spousta českých herců a lokací. Myslím, že tenhle film se vcelku povedl, kéž by evropská produkce stvořila ještě mnoho aspoň takových filmů, jsme své historii mnoho dlužni a ty americké splácaniny to nenahradí. 70% ()
Dějepisářka měla pravdu - první světová je poslední férová válka. Nedokážu rozlišit, do jaké míry se jedná o realitu a do jaké o fikci, ale film se mi líbil. Oceňuji vhodné začlenění českých herců, kteří v zahraničních filmech obvykle působí jako pěst na oko. Pozoruhodný mi přišel Krajčo jako elitní letecké eso (mně se událo, že je to on, ale nemohl jsem tomu uvěřit) nebo Vinklář jako pozdější německý prezident Hindenburg; jako kdyby nám Masaryka, národní ikonu, hrál Anglán nebo Frantík. Z hlavních postav se mi líbili všichni, jen mi dalo občas práci všechny ty árijské Němce od sebe rozpoznat (specielně v čepicích a brýlích). Z pohledu letců vypadá válka až idylicky ("když padá, nech ho přistát", "válku můžeme vést slušně" atp.), o to kontrastnější je porovnání s pěchotou, která pouze "čeká", jestli ji sejme nepřátelské dělostřelectvo nebo letectvo... Rudý baron je světlá výjimka, kdy nejsou Němci ve válečném filmu za bestiální zrůdy, což jako germanofil kvituji (těžko se tomu však divit, když většina filmů nepojednává o světové válce první ale druhé, v kteréžto jimi doopravdy byli)... 80% ()
Galerie (42)
Zajímavosti (29)
- Celkem bylo potřeba 19 dobových letadel, která sice neměla létat, ale musela věrně odpovídat originálům - velikostí, tvarem, pomalováním, musela mít stejné palubní desky, „pracující" motory, funkční vrtule i aviatickou vnitřní konstrukci. Všechna nakonec vyrobili čeští modeláři. Nejvíce bylo vyrobeno německých trojplošníků Fokker Dr. 1, dvouplošných Albatrosů D.III i Albatrosů D.V. Vznikly u nás i britské stroje - stíhací Sopwith Camel, S.E.5a nebo průzkumný letoun R.E.8. (hippyman)
- Ako uvádza distribútor filmu Bioscop, kalifornský spisovateľ a režisér Nikolai Müllerschön pôvodom z Nemecka pracoval na príbehu pilota Richthofena dlhé roky. Prvý návrh napísal už v roku 2002 a následne nesčíselnekrát upravoval. Už od začiatku ale chcel Müllerschön produkovať a natáčať film v Nemecku, pretože mu prišlo podstatné rozprávať príbeh o Červenom barónovi z nemeckého pohľadu. Zároveň ale v tej dobe nevidel natáčanie v Nemecku ako reálne. Preto sa pokúsil svojím projektom zaujať Hollywood. Štúdiá prejavili záujem, predbežný rozpočet bol stanovený na 40 mil. dolárov a niekoľko amerických hereckých hviezd bolo oslovených s ponukou hlavnej roly. Müllerschön ale čoskoro uvidel, že jeho európsky ladený film sa stáva americky klišovitým, a tak sa rozhodol pre prvú variantu. Ako lokácie pre natáčanie boli pôvodne vybrané Stuttgart a Litva, ale nakoniec sa natáčalo prevažne v Prahe – aj vďaka prvotriednej filmovej infraštruktúre a miestnym profesionálom. Zásluhy na filme má tiež česká Letecká amatérska asociácia, ktorej členovia vyrobili dvojplošníky a letecké vraky. Produkcia taktiež zahrňovala obrovské množstvo koní, historických vozidiel, parných lokomotív a haldu vojenskej techniky, ktorá na miesto natáčania dorazila z každého kúta Európy. Keď bolo natáčanie po 61 dňoch u konca, nastal čas 16-mesačnej postprodukcie v Los Angeles, kde žije režisér Nikolai Müllerschön. Prvá verzia sa potom testovala na amerických divákoch a až potom sa film dočkal premiéry v Nemecku presne v deň letcovho 90. výročia úmrtia – 21. apríla 2008. (PeterJon)
- Během první scény, která se odehrává v roce 1906, obdivuje mladý Richthoffen (Tomáš Koutník) letadlo Bleriot XI. Toto letadlo ale poprvé vzlétlo až 23. ledna 1909. (Cheeker)
Sledujeme jen okouzlené a technicky vypulírované obrázky leteckých soubojů, štábních porad a chlapských (či chlapeckých) radovánek v nevěstinci. Kdyby si někdo takto dovolil natočit film z druhé světové, bylo by to na soudní žalobu.Naštěstí jde o první světovou válku, a ta zdaleka není tolik poznamenaná ideologickou zátěží, jež by se s německých národem doposud táhla.Válka v Rudém baronovi každopádně vyznívá jako vznešená záležitost pro noblesní muže, jako hra a vzrušení, prostor pro frajeřinky a vybouření mladistvé energie. Všichni mají čest, nepřátelé jsou uctíváni a nezabíjejí se; letci si jen počítají zářezy sestřelených letadel. Von Richthofen jich sestřelil celkem přes osmdesát. Zkrátka Top Gun s dvouplošníky a šálami kolem krku. Hudba je chvílemi tak legračně pompézní a patetická, až to působí sebeparodicky, a letci se tváří tak zaťatě, jako by chroupali křídu a ze sezení za kokpitem se jim hluboce zařízly rajtky až kamsi. Životopis nejslavnějšího stíhacího letce Manfreda von Richthofena zvaného Rudý baron je celkově hodně plochý a nesnaží se jakkoli vysvětlit, proč je hlavní hrdina hrdinou, jak se mu daří být nejlepším pilotem, či nás alespoň přesvědčit o jeho vášni pro létání. Tomu nafrněnému blonďáčkovi jde prostě všechno snadno.V tom má film natáčený v Česku poněkud němečtější charakter; Hollywood by si nejspíš lépe ohlídal motivace postav, a hlavně by se snažil učinit hrdinu sympatickým. Ale tím je vlastně Rudý baron výjimečný. Všichni se tu chovají tak nabubřele, že je jedno, zda se s nosem nahoru špulí Matthias Scheighfer coby von Richthofen, Richard Krajčo coby britské eso Hawker, Josef Vinklář coby maršál von Hindeburg či Ladislav Frej jako císař Vilém II. Snad jen Til Schweiger nasazuje pózu a la Marek Vašut "mám všechno na háku".Jenomže výše napsané platí jen do určité části děje. Von Richthofena probudí a polidští krásná zdravotní sestřička Kate (velmi špatně německy nadabovaná Lena Headeyová), která mu ukáže, jak vypadají následky války dole na zemi. Rudý baron se konečně myšlenkami snese z oblak a zachová se statečně, když před nejvyšším velením navrhne stejnou strategii, jakou uplatňuje při leteckých soubojích: když nemůžeme vyhrát, stáhneme se.Těžko říct, jaký byl přesný záměr tvůrců filmu. Jistě chtěli překonat americký film béčkaře Rogera Cormana Red Baron z roku 1971, digitální efekty jim umožnily předvést komplikovanější bojové scény. Zřejmě se také chtěli vymezit vůči již příliš comicsovým Rytířům nebes a vnést do tématu 1. světové více realismu, byť jisté umělohmotnosti a "photoshopovému" vzhledu se nevyhnuli ani oni.Co ale zůstává nejasné, je poselství, s nímž autoři přicházejí. Jejich film tak dlouho razí "německy nadřazenou" linii, že náhlý, téměř pacifistický obrat zanechává pachuť dvojznačnosti. Snímek byl vyroben pro vyznavače military show, již ocení hlavně technické detaily, ale přitom se skrze hlavního hrdinu snaží zobrazit Němce jako antinacionalisty, kteří pouze plnili rozkazy tupého velení. Od "užívání si" bombastického spektáklu se tedy máme pohroužit až k jakémusi rozjímání ve stylu Na západní frontě klid. Vzhledem k tomu, jak vypadá většina filmu, a že hrdina pořád zůstává nevinným snílkem a gentlemanem, je finální poučení o nesmyslnosti války spíše pokryteckým gestem tvůrců, kteří vědí, že jednoznačná oslava německé armády by jim neprošla. () (méně) (více)