Harry Potter a Fénixův řád

Pátý filmový Potter se od těch předchozích v mnohém odlišuje, především je místy příjemně "civilní". Yates pojal látku po svém, více než na monumentálnost vsadil na charaktery jednotlivých postav a emoce. Naštěstí se neopakuje problém čtyřky, kdy byl příběh odvyprávěn jakoby "z rychlíku" (i když při opakovaném zhlédnutí budí i čtyřka lepší dojem). Obsáhlost knihy je opět problém, který mohou filmaři jen těžko vyřešit k absolutní spokojenosti všech čtenářů, ale s tím se potýkají již od třetího dílu. Nečtenář bude ale zřejmě opět lehce zmaten, ale to se vzhledem k počtu těch, kteří knihám podlehli (včetně mě), dá snadno odpustit. Fénixův řád příjemně volně plyne, vše podstatné se do něj podařilo dostat a přestože zamrzí malý prostor, který dostává většina vedlejších postav, celkový dojem je veskrze kladný. (13.07.2007)

Už sem viděl 5 dílů a stále sem nepochopil, co je na tom tak vyjimečnýho. Podle mě se jedná o průměrnou fantasy pohádku, ze který se udělalo něco víc jen proto ,že malý dětičky se můžou zbláznit z kokotských brýlí, pláště a hůlky a hrajou si na kouzelníky. Nicméně k filmu, předchozí díly byly sice kravina, ale dalo se na to celkem koukat, ale tohle? Nuda k uzoufání, 2 hodiny nekonečných stupidní a ubohých dialogů, špatnej rozkouskovanej děj + neskutečný přehrávání Radcliffea, kdy celej film prohekal a profuněl a dělal, že skvěle hraje a když už sem byl těsně před koncem úplně na dně sil, tak mě dorazila nejstupidnější věta filmu o přátelství a lásce. Mimochodem romantická vsuvka Harryho Pottera s Katie Leung byla taky vskutku "gigantická" a propracovaná, hlavně, že vybrání Leungový byla skoro zpráva roku. No jediný za co se dá tenhle film tak trochu pochválit jsou triky, ale jakmile přišla řada na nějakou těžší trikovou sekvenci, tak bylo zase po prdeli a za moc to nestálo. Je to brak (21.09.2007)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Pokud u předchozích dvou dílů platilo, že by si zasloužily dva filmy, tak Fénixův řád by potřeboval hned tři. Předloha mající skoro 800 stran tentokrát nestojí ani tak na prezentaci další kupy nápadů Rowlingové, ale především na rozmáchlé mytologické lince a vztahových peripetiích už tak velkého množství postav, ke kterým tady navíc přibudou další. Většina z nich logicky nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Jedinou výjimkou je dokonale slizká Umbridgeová. Yatesovi se alespoň podařilo obsadit další tři důležité ženské postavy. Ujetá Nymphadora, ďábelská Bellatrix a hlavně naprosto božská Lenka jsou však pro příběh důležitější rozhodně víc, než jak to naznačuje film. Konečně je zde vidět herecký vzestup ústředního tria. Už nejsou jen dětská prkna, ale teenageři se slušným potenciálem. Film jako samostatný celek funguje a do této chvíle ho překonal pouze Vězeň z Azkabanu. Čtenáři ale ví, jak moc to muselo být oproti předloze osekané, což je škoda. Hlavní důvod, proč nejdu s hodnocením výš, je však akční finále. V knize jde spíše o komorní a zároveň atmosférickou bombu. Ve filmu navíc vrcholí těžce nezvládnutým soubojem Bellatrix a Siriuse. (19.07.2015)