Waterloo

Ze spojení Bělka - Šotola - Hrušínský vzešly dvě nezapomenutelný inscenace - Bellevue a Waterloo, obě stojí na hereckym koncertu Hrušínskýho, skvěle napsaných dialozích a monolozích a na civilní, střízlivé režii. Obojí má navíc i přes své výsostně komorní ladění obrovské vnitřní napětí - něco, co dnešní produkty tv postrádaj. (16.10.2009)

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění. (15.07.2022)

Silné protiválečné drama o moci, která korumpuje, a ta absolutní, jak známo, korumpuje nejvíc. Jedna noc v předvečer rozhodující bitvy, která dělala dějiny, v podání Rudolfa Hrušínského coby Napoleona a několika dalších špičkových herců z jeho okolí coby jeho obětí či protihráčů. Lukavský ztvárnil intrikána Foucheho - jeho šéf tajné policie je skutečně postava k sežrání. Komorní hra silná především vyhrocenými dialogy a dobře prokreslenými postavami. Nejlepší byl vedle Hrušínského Zdeněk Štěpánek coby věrný, nekriticky uvažující voják, který si svého pána idealizuje a obětuje za něj život. Celkový dojem: 90 %. Natočené ve velmi jednoduchých, téměř divadelních kulisách. (16.06.2006)

„Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit..“ (Napoleon Bonaparte). Těžce divadelní fabulace o jedné deštivé noci roku 1815, při které dojde ke střetu unaveného mesiášství a špinavých zákulisních praktik. Co se týká nechutnosti prostředků, je to souboj rovný, ovšem jen ten, kdo přijde s pragmatismem, má šanci vyhrát poslední bitvu.. Herecký ansámbl převážně z Národního divadla se v napjatých dialozích překonává a já bych jim to hltal, i kdyby kulisy tvořila autobusová zastávka. Je tu však ještě jeden magnetický element, který stojí nade vším. Fenomenální výkon Rudolfa Hrušínského v roli uvadajícího krutovládce. Ten pohyb na vlnobití sebejistoty, arogance, krutosti a zároveň paranoie, sebereflexe a pochyb je neskonale ladný a svým způsobem i strašidelný. Když se za větu tázací promptně zařadí věta oznamovací či rovnou nějaký příkaz, otáčí se za císařovým charismatem i plameny svící.. (16.08.2017)

Vůbec neřeším, jestli jsou kulisy z papundeklu nebo z dřevotřísky, o to přece nejde. Jde především o skvostné dialogy, které získávají na hodnotě o to víc, když si uvědomím rok vzniku. Většina národa zvedala hlavu a uvědomovala si absurditu žití v nesvobodné diktaturské době. A z obrazovky najednou prýští slova o svobodě a nesvobodě, tyranství a tyranech, vymyšlených procesech a nevinných jdoucích na smrt. O tom, že se nedá a hlavně nechce žít pod vojenskou botou. Vše je korunováno vynikajícími hereckými výkony. Pan Bělka opět šáhl po dobrém scénáři a opět nezklamal. Vlastně si uvědomuji, jak jsem vůči němu nespravedlivá, že ho nemám v oblíbených režisérech. (23.03.2015)