Vzpomínky na lásku

"Skutočný tesár postaví svoj domov vo svojom srdci". Neskutočne emocionálny príbeh dvoch ľudí, ktorí navzdory ťažkým životným skúškam našli k sebe cestu. Ich novou spoločnou prekážkou bude omnoho komplikovanejší "protivník". Su-Jin sa po nešťastnom vzťahu so ženatým mužom zamiluje do zamestnanca otcovej firmy. Ten jej city spočiatku neopätuje, no po pár týždňoch pochopí, aké šťastie ich postretlo. Vzájomná súhra, láska a ochota urobiť jeden pre druhého úplne všetko posúva "obyčajný" vzťah do sféry mimo chápania všetkých ľudí naokolo. Toto je príbeh o skutočne láske, ktorý sa stane raz za život, ktorý postretne jedného z milióna. Napriek všetkému sa vo mne bijú, miešajú zvláštne pocity, ktoré je skutočne náročné opísať pár slovami. Film dokáže, keď nie otvoriť, tak minimálne pootvoriť oči, aby divák pochopil o čom vlastne láska je. Ťažko povedať, či ľudia vôbec chápu podstatu vzťahov a vzájomnej náklonnosti. Myslím si totiž, že veškeré "osadenstvo" kráčajúce po tejto zemi, ako po "pódiu divadla", nechápe svoje hlavné, či vedľajšie úlohy. Ak "MOMENT TO REMEMBER" pochopíte, dá Vám odpovede na Vaše otázky. (11.03.2014)

Keď zmizne pamäť, stratí sa aj duša? Myšlienka hodná úvahy. Áno, ide o hroznú cukríkovú žmýkačku citov, ale aj tak to bolo dobré, neskutočne dobré. Jednotlivé situácie idú emočne až na hranu a na rozdiel od veľkej kopy rádoby sa tváriacich iných romantických filmov, tu nie je núdza o inteligentné dialógy, žiadne presladené žvásty dohromady o ničom sa nekonajú. Obsahová stránka má hlavu a pätu, hodnotné myšlienky pohladia na duši a celková pointa je reálna a dotýka sa mnohých z nás (samozrejme až v staršom veku, ochorieť na Alzheimera v 27. roku je vážne rarita). Jednoznačne plný zásah. (24.06.2014)

Nejkrásnější Film všech dob !!! V Žánru Romantika/Drama je tohle absolutní špička! Dokonalá Chemie mezi dvěma protagonisty mi vyrážela dech! Nechybí humor,akce,láska,romantika a hlavně Emoce!! Emociálně mě tohle zničilo jako psa! Dokonce i po skončení filmu jsem měl nekontrolovatelné nutkání brečet jako malý! V tomhle filmu je neskutečná,nepopsatelná síla!! 10/10 (10.05.2013)

Tak tohle opravdu dovede emocionálně zapůsobit (a že si člověk myslí, že po desítkách shlédnutých romantických filmů už ho jen tak něco nerozhodí...). Krásný romantický příběh, který se mnou dlouhou dobu vlastně nic moc nedělal, ale pak najednou jako bych dostala ránu palicí. Nevzpomínám si, kdy mi naposled po skončení filmu tak dlouho trvalo, abych se zvedla a šla dělat něco jiného. Tady opravdu nemá smysl vyzdvihovat a popisovat něco jako scénář, herce nebo režii, u Nae meori sogui jiugae se nejlíp hodí mluvit o vlastních osobních pocitech z filmu. (15.05.2009)

Ok, jsem připravený, že teď si to slíznu za to, jak hodnotím tenhle film, ale nechte mě to vysvětlit (nebo se o to alespoň pokusit). V době, kdy jsem se registroval na tento server, jsem prakticky neznal jiné filmy než ty americké (aby taky ne, když mi bylo… to raději ani nebudu zveřejňovat…) a když jsem se zde začal rozhlížet, upoutaly mě čtyři asijské filmy, které jsou podle mnohých špičky ve svém (asijském) oboru. Sedm samurajů, My Sassy Girl, Old Boy no a ještě tento snímek. (Snímky jsou v pořadí, v jakém jsem je viděl za sebou). Sedmi samurajům jsem dal (i přes stopáž) plný počet, protože mě tento snímek bavil. Filmu My Sassy Girl jsem dal tři hvězdy, protože jsem nepochopil, co na tom všichni vidí (navíc mi přišlo, že ten film musí mít tak čtyři hodiny, jak mě některé části nudily). Snímku Old Boy jsem dal za čtyři, protože jsem byl překvapený a nebyl jsem připravený na něco takového (a navíc už tenkrát jsem věděl, že si ten film ještě jednou dám znovu). No a konečně se dostávám k A Moment to Remember. Jak rád bych napsal, že mě tenhle film přesvědčil o výjimečnosti asijské kinematografie, ale nejde to a musím říct, že tento snímek je pro mě (co se týče zklamání) stejný, jako právě My Sassy Girl. Tentokrát jsem alespoň pochopil, co na tom všichni vidí, bohužel ale, se mnou tenhle film neudělal prakticky nic. Ano, bylo tam pár silnějších scén, to uznávám. Ale nic, při čem by mi projel mráz po zádech nebo při čem bych začal slzet. Navíc mi přišlo (za tohle to schytám, ale napsat to musím) že hudba a některé dialogy zněly jako z nějaké (pod)průměrné argentinské telenovely. Možná je to tím, že jsem neviděl Director's Cut, ale normální verzi, to nevím, ale jedno vím jistě. Nebudu se obtěžovat sháněním si DC verze, tenhle film mě nepřesvědčil o tom, že bych mu měl věnovat ten čas a myslím, že ta necelá půlhodina s tím filmem zas moc zázraků neudělá. 60 % s tím, že od asijských filmů od této chvíle už nečekám nic. Tak a teď hurá do mě, kameny pěkně do ruky a dál to znáte… :-) (18.07.2011)