Povodeň

Dvojí vyvrcholení (odhalení podvodu / dědictví a následné výčitky) je pro tento televizní film typické - najdeme v něm totiž jak vyloženě nosná a podnětná místa, tak - a to nezřídka - klišovité scény, které vycházejí z hubačovsky jímavého příběhu dvou stárnoucích, opuštěných žen. Nerozehrána zůstává nesourodost obou hrdinek (scénář se omezuje na zálibu té jednodušší v letácích ze supermarketů a té druhé v kultuře na ČT2), Jiřina Bohdalová navíc není ničím více neľ "naší Jiřinou" z receptáře Jak na to?. Rozsah, který byl tomuto televiznímu filmu dán, by vyžadoval méně tematických odboček a méně doslovnosti. Každá z obětí (přírodní) katastrofy má svůj příběh, mnohé z nich jsou neméně dramatické než ten, který napsal Ivo Pelant. Život však nepíše takto vykonstruované scénáře. (13.10.2005)

Scénáristicky i režijně velmi dobře zpracovaný smutný film o osamocení ve stáří. Postupné odmývání po(d)vodňového bahna z příběhu Jiřiny a otírání nánosů prachu z příběhu Gabriely je velmi dobře skloubeno a vede k rozuzlení, které je možná mírně předvídatelné, ale to mu nikterak neubírá na trpkých a smutných emocích, které dokáží diváka upřímně zasáhnout. Dalšími důležitými kvalitami filmu je samozřejmě ústřední herecké duo a nádherná hudba. Vydařené české drama. (01.11.2009)

Vypomoc osobe, ktera to nejvice potrebuje je zasluzny cin, ale clovek je nevyzpytatelny tvor. Tema povoden si zaslouzi podobnych filmu vice, protoze se zatim jedna o nedotcenou a pribehove nevycerpanou studnici. Nejvice mi vadil televizni pristup k latce, protoze celek pusobi nuzne a omsele, i kdyz stacilo malo a dany reziser podobne veci umi. 70% (18.11.2009)

Zasloužené absolutní hodnocení. Jedna z nejlepších "vážných" prací Ivo Pelanta. Ze současnosti. Na naprosto odlišných charekterech obou žen (skvělé herečky) je předveden paradox a (ne)schopnost lidí tohoto světa se dorozumět. Josef Somr a Jiří Dvořák jsou taktéž výborní. Jiří Strach opravdu, opravdu umí. ŽIVOT JE JAKO ŽEBŘÍK DO KURNÍKU. KRÁTKEJ A PĚKNĚ POSRANEJ. (04.04.2005)

Strojená a vznešená paní "výtvarníková", která myje podlahy na nádraží a živelná "baba" z Karlína, milující lidi. Jedna se záznamníkem, druhá úplně sama. Příběh mi trochu připomínal "Utopím si ho sám". Velice rád jsem viděl společně alespoň dvojici ze Světáků a připomněl si, o jak mnoho více jsem měl raději Jiřinu Jiráskovou, byť druhou Jiřinu také uznávám. Jak mě film zaujal, tak konec mě rozebral. Takovému příběhu já říkám lidský. (30.04.2020)