Mariňák

Naprosto výborný snímek o životě jednoho mariňáka v americké armádě. Film mi místy hodně připomínal Apokalypsu a Olověnou vestu. Není to film o válce jako takové ale o tom jak to v ní vypadá po psychický stránce. Vojáci se snaží zahnat nudu, jelikož tam není co dělat a tak si to zpříjemňují různými vtípky a jinými kravinkami. Film vlastně o ničem jiném není, ale zaslouží si pochvalu hlavně díky atmosféře, která Vás nutí stále děj sledovat. Američané stále ve filmech ukazují jak jsou přísní, ale pak to je vidět v daných situacích, kdy vojákům rupnou nervy... (04.08.2006)

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)

Hodně problematický film. Svým dějem, provedením, přístupem i snahou ze sebe udělat něco čím není. Od začátku jedou oprátky na maximum, ale film začně před polovičkou stopáže zpomalovat až na nulu a konec vyzní doprázdna.Nejde tu ted o herce ani hudbu, ale o formu tohoto filmu. Je to malý dokument o vojácích, jejich životech, jejich válce, jejich zbraních a jejich oslavách. Mendes se chvílemi až moc snaží být okouzlující, ale nevytváří scény které by vyvolali úžas nebo naopak odpor. Vše je tu hezké, příliš uhlazené a moc moc umělé. Škoda, že syrovost vycházející z každé vteřiny snímku není využita k úžasu diváka, ale ke spokojenosti režiséra. Jake Gyllenhaal je budoucnost Hollywoodu a moc se těším co s tímto hercem provede David Fincher v jeho novém filmu. Jamie Foxx je čím dál lepší, ale něco mu do postavy tvrdýho kapitána chybí. Nevím jestli je to chybějící aura autority nebo o malinko drsnější charisma. Peter Sarsgaard je slušný herec a nevybočuje z nadprůměru. Ozvučení tohoto filmu opravdu stojí za to. Je dobové, vkusné a lehce satirické. Je velká škoda, že Sam chtěl být trochu kritičtější režisér než dříve a předvádí nám tu např. počety vojáků a jejich smysl pobytu v poušti. Ale proč? Počet vojáků je příjemný, jen škoda, že není podán způsobem, který nám vyrazí dech. Pouze si řeknem: "Další číslo? proč jich je tam tolik?". Pár dobrých nápadů jako je kamera v plynové masce je super, ale proč se nám snaží ukázat režisér, že v kusu umělý hmoty se asi dost blbě dejchá, běhá a kouká skrz skleněné očí?V jednu chvíli to tak je v druhé si všichni zahrajou americký fotbal a nikomu to nevadí. Nevyjde pak snaha o revoluční záběr v niveč? Kdo bude sledovat tento film a zamyslí se nad příběhem vojáka a jeho zbraně z které si vlastně nikdy ve válce nezastřílí(ale třeba nakonec jo :)) možná si řekne, že těch 123 minut je dost zbytečných. Kdyby obsahově bylo 123 filmu jarheada nabito stejnými náboji jako začátek a neměnili se průrazné náboje za slepé pravděpodobně bych shlédl film roku a rozplýval se nad krásou zapálených ropných vrtů. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale snaha o provokaci, kritiku, satiru a komedii se v tomto filmu míchá s příchutí nezvládnutelnosti. Andrew Niccol ať je podle hodně lidí o dost horší režisér než Sam Mendes zvládá takový to mix mnohem lépe a jeho Lord of war je ukázkou výborného filmu, což by Jarhead také rád byl. Možná příště, protentokrát jeden z nejméně vyvážených filmů tohoto roku. (19.02.2006)

Po vizuální stránce nesmírně krásný film, dějově to až taková sláva nebyla. Při sledování Mariňáka se mi vybavila spousta jiných (a lepších) snímků od Olověné vesty a Jak jsem vyhrál válku přes Tenkou červenou linii, Pahorek po Černého jestřába, a příběh byl zase klasickou zpovědí jednoho zeleného mozku vyhlížejícího bitvu. Ale naštěstí byl taky dostatečně opepřený humorem (což mi připomíná, že ve zdejších žánrech chybí "komedie"). Nad průměr ho ovšem hravě vystrká technické zpracování. Režisér Mendes s kameramanem Deakinsem se v poušti vyřádili, vedro je z filmu téměř cítit, a od zapálení ropných vrtů až do konce je Mariňák neskutečná pastva pro oči. Jeden záběr úchvatnější než druhý. (16.12.2012)

Velmi zajímavý film. Neválečný film o válce bez bojových scén, o nudě během moderního válečného konfliktu, osvětlující příčinu a vznik postbojových syndromů, které postihují vojáky současných válečných konfliktů. Už žádné bojové hrůzy Coppolovy Apokalypsy, strhující sledy válečného běsnění Stoneovy Čety či bezvýchodnost drilu Olověné vesty, tady se hrůza skrývá a dovedně maskuje v nekonečném čekání na cosi, co stále nepřichází a co by naplnilo obecně sdílené představy o válce a boji. Archetypální podvědomí se v moderní válce zcela míjí s její realitou, adrenalin vyprodukovaný výcvikem a očekáváním se nemá kde spalovat, válka zaměstnává nakonec jen vyšší nervový systém a oči vojáků. Nekonečná vlna stresu vzedmutá nenaplňováním bojovníkových očekávání. Obrovský tlak, který trvá nekonečně dlouho. A dokonce ani není fyzického nepřítele. Na to není žádný z těchto mužů připravený... (03.01.2007)