Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Že by tenhle studiový film natočený dle divadelní hry byl pohádkou? Tak to myslím, že rozhodně ne, neboť nemálo vtipů a poznámek hrdinů, hlavně čerta, který se snaží místní svést na scestí, jsou spíše dospělé a značně peprné. Z dnešního pohledu mě to upřímně řečeno nezaujalo tak, jak jsem čekal. Přitom obsazení je vskutku hvězdné. Možná tomu nepomohlo ani studiové prostředí, možná celé téma. Zkrátka, jako zajímavá poéma s výbornými herci s cestou do časů minulých budiž, jako pohádkový příběh - budiž, ale pohádka rozhodně ne. Film potěší skutečně fajnšmekry a gurmány a milovníky starých filmů. Pohádky J. Drdy, ač více méně určené pro dospělé ale mají své kouzlo. (07.01.2019)

Drda byl génius. Dalskabáty nejsou žádná pohádka, ale prvotřídní pamflet. Peklo, který se může jít klouzat, když se lidi semknou, metoda soustředěného nátlaku, experimentální psychologie a na plné obrátky pracující žlázy vnitřní sekrece, to je, pane, materiál, s jakým nepočítali snad ani soudruzi v Moskvě. Špehovat lidi a donášet, to teda nebudu, prohlásí rezolutně Plajznerka a systém je v háji. Zvlášť potom, co se i takovej lidovej trouba, jakým je Trepifajksl alias Mates, vzbouří mocnostem pekelným a řev a smrad vymění za tvarohový buchty. Jediný, co mi tak nějak neštimuje, je ten kostelník. Profesionální udavač a přihrbenej slouha se ale hodí do každýho počasí, to je fakt. Bohdalka je na svém místě, stejně jako Moučka, ale tím, kdo tohle bravurní dílko doslova povznáší, je vynikající Josef Větrovec, který si svého poťouchlého kněze-ďábla pěkně užívá. Ještě, že měli rohatý v tý kartotéce takovej bordel, jinak by s náma byl ámen. (01.12.2016)

Kostní moučka, cukr moučka a Jaroslav Moučka. Nemohl jsem se přes toho Moučku dostat. "Mumlubumlu hunlunujukulmunumfuguhiulu"....tak takhle nějak huhňavě mluvil celou dobu Moučka jako čert. Budiž mu stranická země lehká, ovšem dokonale zkažený zážitek se nedá napravit. Ono to celkově bylo hodně stupidní, jenže úžasný Moučka se v tom svém projevu vyžíval. A když začal řehtat jako kůň, nabízelo se mu z hlavy udělat opravdu tu moučku. Ostatní propriety byly neméně poutavé. Nejdříve to odnesly jeho rohy, pak i jeho ocas, Bohdalka ho zezadu roubovala, jak když ho maže před peggingem. Pak nástup Haničince, jeho rázovitý kovář docela nesymp. O Vánocích jsem viděl jen dvě pohádky, tahle byla ta druhá. A příšerná. Moc dobře vím, proč pohádky delší dobu nemusím. Tahle je důkazem, že jim nemám dávat šanci. Nudné, blbé, zdlouhavé, huhňavé. 0/10 (02.01.2018)

Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-) (11.03.2012)

Původní pohádka komunistického spisovatele Drdy je mnohem hezčí, přímočařejší a vynikající krásou českého lidového jazyka. Nicméně, i pozdější divadelní hra a tato televizní adaptace mají něco do sebe. Jiřina Bohdalová tu sice hraje dobře, ale Bába Plajznerka by měla být starší. Komunista Moučka se svým typicky retardovaným výrazem by se na čerta sice hodil, ale musel by být lépe namaskovaný. Komunisté Větrovec a Prokoš se jistě vyžívali v postavách faráře-čerta a kostelníka. I další role byly herecky dobře obsazeny. Po opakovaném zhlédnutí jsem přidal hvězdičku. (28.11.2010)