Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Že by tenhle studiový film natočený dle divadelní hry byl pohádkou? Tak to myslím, že rozhodně ne, neboť nemálo vtipů a poznámek hrdinů, hlavně čerta, který se snaží místní svést na scestí, jsou spíše dospělé a značně peprné. Z dnešního pohledu mě to upřímně řečeno nezaujalo tak, jak jsem čekal. Přitom obsazení je vskutku hvězdné. Možná tomu nepomohlo ani studiové prostředí, možná celé téma. Zkrátka, jako zajímavá poéma s výbornými herci s cestou do časů minulých budiž, jako pohádkový příběh - budiž, ale pohádka rozhodně ne. Film potěší skutečně fajnšmekry a gurmány a milovníky starých filmů. Pohádky J. Drdy, ač více méně určené pro dospělé ale mají své kouzlo. (07.01.2019)

Na tuto klasiku se vždy rád podívám a vždy se u ní skvěle bavím. Za mě jednoznačně životní role Jiřiny Bohdalové a zvlášťě pak Milana Moučky - jeho podání dalskabátského čerta je pro mě nezapomenutelný zážitek. Navíc se tam mihly v záběru i pěkná kůzlátka, jež jsem jako capart sice přehlídl, ale s odstupem času přece jen ocenil - 80%. (31.01.2021)

Dost mě mrzí, že tato pohádka je tak televizní, že na ni člověk má šanci narazit jen v ranních hodinách a de facto vždy reprízovaná po svátcích. Po těch všech možných tupě natočených x pohádek s drahou výpravou by bylo docela fajn podívat se i v čase Vánočním na dobrou pohádkovou komedii. Rozhodně pohádka, která není úplně pro děti, ale za to s chytrým humorem, sexuální apetit tu bují na všechny strany, a hra se slovy je prostě dokonalá. Do toho fantastické výkony Moučky, Bohdalky, Haničince, Větrovce a i menších rolích, které jsou výborně obsazené. Kdykoliv dávají, nenechám si ujít. (06.01.2024)

Pozemšťanské čertovství, které je vždycky tak trochu v opozici vůči pekelné vrchnosti luciperů, mefistů a dalších "věrchušek". To je původní východisko, tak blízké lidovému tradičnímu pohledu na svět, v jedné z nejlepších pohádek dnes zapomínaného českého spisovatele Jana Drdy. Scénář i režie tuto složku Drdova pohledu akcentují v ještě větší míře s jasným přitakáním lidovému světu malých řemeslníků, drobných rolníků a ne vždy solventních chalupníků a zahradníků (to jsou starobylé výrazy pro nejchudší rolníky na vesnici), o čeledi nemluvě. Postupné zpozemšťování starého čerta, energicky přesvědčovaného jadrným ženstvím, pro něž jakoby se Bohdalová narodila, jsou hlavním prostředkem režijního záměru. Vznikla pohádka, jaké se dnes už netočí, pohádka osobitá, vskutku lidová, přestože tak umělecky (uměle) pojatá. Pohádka teplé jako pohlazení, příběh jakoby stvořený pro dlouhé zimní večery, když videa došla, DVD se opotřebovala a mrcha proud ne a ne pustit bednu k vysílání pořadů všeho druhu a většinou jediné kvality: nenudit, ať to stojí, co to stojí. Tou jadrností a tím pozemšťanstvím vlastně dílo pozoruhodně silné, na které se nezapomíná. Ani po desetiletích. (24.03.2008)

Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-) (11.03.2012)