Nebohá paní Pomsta

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

Seknúť posledných 15-minút, tak asi aj tú piatu pridám. Park opäť precízny v každom detajle a to igelitové vyvrcholenie s losovaním poradového čísla je pre mňa jedna z najbizarnejších filmových scén čo som kedy videl. BTW: Ta debata, čo tomu predchádzala mi silne pripomínala Shimpan. A aj cez hafo flashbackov, je Lady oveľa zrozumiteľnejšia ako Oldboy, čím sa pozornosť diváka (mňa) plne sústreďovala priamo na dianie na obrazovke, ktoré som si plne vychutnával a nemusel som špekulovať, akože to ten pán na režisérskej stoličke myslel. V jednoduchosti je krása a Park je génius. (14.01.2006)

Pomsta do třetice a zase jinak. Bohužel nejslaběji. Tohle není Oldboy, tohle je především černohumorný a zároveň smutný příběh o matce, co se snaží sblížit se svou ztracenou dcerkou, a pak teprve až o odplatě. Ta není vykonána tentokrát jedinou osobou, ale početnou skupinkou lidí, mimo to ještě úplně mimo kameru. Násilí je zde vůbec nějaké krotké, krvavé stříkance nahradila otrava jídlem a jedna povedená pistole, ta bohužel nedostala tolik prostoru. Některé kamerové hrátky jsou prima, ale ty už nedokážou zastínit můj pocit silného zklamání. (06.01.2011)

Oldboy ***. Sympathy for Mr. Vengeance *****. Dúfal som že podobné sympatie ako vo mne vyvolal pán Pomsta budem mať aj k pani Pomste. Bohužial. Oldboy (2003) je vyzuálne fantastický film. Po stránke hereckej je to tiež brilantné. No ten dej ma nechal absolútne chladným. Sympathy for Mr. Vengeance (2001) ma svojím príbehom, postavami, vyzuálom a postupným gradovaním totálne prekvapil, dopozeral som ho s otvorenými ústami a po skončení som bol úplne nadšený. S jeho pochopením deja som nemal najmenší problém a považujem ho za najlepšiu drámu akú som kedy videl. Sympathy for Lady Vengeance je oproti svojím predchodcom po stránke vizuálnej najchudobnejší (i keď úvodné titulky sú nádherné), hlavná hrdinka ma svojím herectvom tiež dvakrát neoslnila, ale čo je najhoršie je že príbeh ma nechal chladným a celkové spracovanie ma doslova pobúrilo. Prvú hodinu tápame v tme čo sa deje o čo ide hlavnej hrdinke, potom dostane priestor hlavný záporák na 10 minút, za ten čas by som ho mal akože znenávidieť? Potom sa pozerať pol hodinu ako sa tucet ľudí dohaduje a následne postupne masakruje toho záporáka a zahladzujú stopy, potom si tých tucet ľudí dá v reštaurácii tortu a odchádzajú s tým že najviac ich zaujíma aké je vonku počasie...? Veď to je absurdné. A záverečné ponaučenie že pomsta nič nerieši je totálne otrepané. Naviac po zhliadnutí som šiel film ohodnotiť a namiesto Sympathy for Lady Vengeance som automaticky napísal Sympathy for Lady Violence, takže asi tak ... (28.09.2006)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)