Bratr Slunce, sestra Luna

Hrdina působí jako prototyp hippie, stejně tak hudba od Donovana.Styl je elegantní, jednoduchý jak barevná knížka nedělní školy.. Všechno je třpytivé, fotogenické včetně chudoby. Film mate jednoduchostí jak extrémní forma asijské chřipky a je dost nudný. Je valentinsky vyplněný množstvím sladkosti a světla. (04.12.2019)

Tak tohle je filmovej ZÁŽITEK. Po pomalejšim rozjezdu jsem si spíš řikal, co na tom lidi vidí, ale pak už to bylo jen lepší a lepší. Sqělej Graham Faulkner v titulní roli, krásná Judi, o který jsem pořád přemejšlel v čem už jsem ji viděl ( a zjistil to až tady na csfd :-)). Ale hlavně výborná výprava, kamera, hudba a režie mistra Zeffirelliho... Mým velkým přáním je vidět to v kině na ober plátně a s pořádnym soundem, to musí být ještě o level výš, protože tohle je opravdu filmařina. Kdyby třeba někdo z KVIFF zařadil Zeffirelliho do nějaký retro sekce, byl bych vděčen - ještě mi chybí Ježíš Nzaretský a třeba Hamleta už jsem taky pěkně dlouho neviděl! (08.12.2008)

Ja som vďaka tomuto filmu asi pochopil hlavný rozdiel medzi kresťanskou filozofiou a ľavicovým, rovnoprávnym zmýšlaním. František sa vzdáva všetkých materiálnych vecí, stáva sa dobrovoľne žobrákom a miluje všetkých ľudí. Ľavičiari chcú byť rovnoprávni tým spôsobom, že im vlády budú rozdávať štedré podpory, výplaty a odmeny a budeme všetci skvele materiálne zabezpečení. To keby mi chcel niekto tvrdiť, že tento film je nejaký ľavičiarsky manifest. Lenže pre mňa je problém skôr v tom, že zatiaľ čo "životopisné" filmy o Kristovi (respektíve fantasy príbehy) ukazujú nositeľa revolučných myšlienok ako sebavedomého muža s charizmou, ktorý to má v hlave v poriadku a prichádza s vlastnými názormi, František je nevýrazný, jeho prejavy vyznievajú naivne a hlavne on a jeho nasledovatelia (čiže všetci skutoční kresťania) sa potrebujú chovať podľa myšlienok ich veľkého vzoru, pretože ich hlásal, namiesto toho, aby tieto myšlienky boli nám všetkým prirodzené. Kresťanstvo je dobro, cirkev bola zlá. Zeffirelli je doslovný, ale s tou druhou polovicou sa aj napriek čiernobielosti jeho podania ztotožňujem. Myslím, že filmu by asi viac prospel realizmus, v ktorom by bol natočený dnes no a samozrejme nebolo možné sa nezamyslieť nad tým, kde zrovna dovolenkoval zápaľ plúc, keď sa stavitelia premávali po stavbe v snehu bosí. Ale to som asi nedostatočne asertívny voči meditatívnemu charakteru filmu. (18.08.2013)

Film, který mne zasáhl již v raném mládí a měl velký podíl na mém světonázorovém (čili duchovním) vývoji. Výňatek ze života svatého Františka z Assisi vyřčený bohatě rozrůzněným imaginativním jazykem plným symbolů. Patos ušlechtilosti se zde spojuje s humorem pokory. Čirá oslava Života a Lásky. Ne na okraj, ale přímo do středu stránky ještě pár úvodních Františkových veršů z jeho Chvály tvorstva: "Nejvyšší, všemohoucí, dobrotivý Hospodine, / Tobě náleží chvála, sláva, čest a všechno požehnání. / Jedině Tobě, Nejvyšší, náleží, / a nikdo není hoden jmenovati Tebe. // Buď chválen, Hospodine, vším tvorstvem Tvým, / zejména panem bratrem sluncem, / které nám ve dne rozsvěcuješ, / a které jest krásné a zářící velkým leskem, / Tvé vznešenosti nesouc podobu. // Buď chválen, Hospodine, hvězdami a sestrou lunou jasnou, / kterým dal jsi záři vzácnou a krásnou." (05.03.2008)

Nu, předpokládám, že každý máme v sobě nějakého toho svého mystika. Ten můj vnitřní mystik je takový, že miluje ze všeho nejvíc právě tenhle film. Nechci rozhodně tvrdit, že svatý František byl takový jak v tomhle filmu. Po pravdě, nejspíš nebyl. Ale pro mě je v něm přítomna esence františkánského poselství světu. Je plný lásky k obyčejným věcem a odporu k těm váženým, při čemž ona láska, nebo spíše prostě jen radost, v něm vždy převažuje nad oním odporem. O tom, že je ve filmu, tak nějak nad františkánský rámec, cítit taky čas hippies a generační vzpoura vůči rodičům asi nelze pochybovat. Třebaže ta paralela má své logické meze, nikdy mi to osobně při sledování nebylo na překážku, ale právě naopak. (11.08.2014)