Fratello sole, sorella luna
Brother Sun, Sister Moon
Brat Slnko, sestra Luna
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
Ennio GuarnieriHrají:
Graham Faulkner, Judi Bowker, Leigh Lawson, Kenneth Cranham, Lee Montague, Valentina Cortese, Alec Guinness, Adolfo Celi, Peter Firth, Massimo Foschi (více)Obsahy(2)
Italský film inspirovaný životem sv. Františka z Assisi. Italský filmový a divadelní režisér Franco Zeffirelli proslul především jako uznávaný odborník na dílo Williama Shakespeara. Úspěchy nejprve sklízel se svými divadelními i operními inscenacemi, později se odhodlal také k jejich filmovým zpracováním. Patří mezi ně například Sen noci svatojánské (1968), Otello (1986) či Hamlet (1990). V 70. letech se ovšem věnoval také adaptacím námětů s náboženskou tematikou. V roce 1972 natočil snímek Bratr Slunce, sestra Luna o životě svatého Františka z Assisi a v roce 1977 navázal velkolepým televizním filmem o životě Ježíše Nazaretského... Franco Zeffirelli ve svém filmu Bratr Slunce, sestra Luna zachycuje události v životním příběhu svatého Františka z Assisi před jeho poutí a rozpravou s papežem. Ten jej nejprve odmítá, ale následně jeho myšlenky schválí. Snímek začíná ve chvíli, kdy se František vrací zraněný z válečných bojů a v horečnatém blouznění pochopí své poslání, jímž se stává chudoba a pomoc bližním. Dobrovolně se zříká materiálních statků a nejchudším rozdává majetek svého bohatého otce. Ten jej vydědí a František začíná žít jednoduchý a přísně asketický život, pomáhá nejchudším a úplně se odevzdává do vůle Boží. Svou lásku projevuje všem obyčejným lidem a živým bytostem. Žije v souladu a rovnováze s přírodou a věnuje se opravě kostelíku svatého Damiána, čímž začíná jeho snaha o obnovu celé církve. Se svými upřímnými stoupenci se stává příkladem vlídnosti a lásky k bližním. Zeffirelliho osobité filmové zpracování vyniká řadou nezapomenutelných filmových obrazů a písní, které složil skotský folkový zpěvák Donovan. (Česká televize)
(více)Recenze (70)
Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení. ()
Je zde ten František trochu hozený do hipícké roviny a hudba Donovanova k tomuto dojmu hodně přispívá, ale to nese ta doba vzniku, která se nikdy nedá odfiltrovat. Ale konec konců který hipík by nesouhlasil s Ježíšovými podobenstvími o liliích polních a ptácích nebeských. Franco Zeffireli to také trochu pocukroval, realita byla určitě drsnější. Stejně ta osobnost Františkova musela být působivá, když je to jeden z mála velkých katolických svatých, který nezemřel mučedlnickou smrtí. ()
Príliš mýtické až koncentrované na mysticizmus, že hlavný hrdina, hoci hovorí aj múdro, pôsobí takmer ako šialenec, čo z pohľadu tej doby i dnešného vlastne aj sedí - veď kto by sa nevysmial človeku, čo dobrovoľne chce žiť v chudobe a vyzýva k tomu aj ostatných. A mal ho hrať Al Pacino, to by vyzeral ešte ako väčší blázon. Prijal by som civilnejšiu, demytologizujúcu verziu. Scéna s nahým odídením od starého života je však jasným a predpokladaným vrcholom filmu. A potom je ešte každá scéna dobrá, kde sa objaví Judi Bowker, o ktorú sa pobili aj titáni. ()
What is born of flesh is flesh, what is born of spirit is spirit. 1) Síla slova, myšlenek, přesvědčení, kdy i zdánlivě naivní deklamace jsou působivé. Silná obrazová, hudební i herecká stylizace přirovnává sledování snímku k četbě poesie._____ 2) Poté, co Beatles odmítli Zeffirelliho nabídku na hlavní role pro přílišnou zaneprázdněnost, oslovil režisér nakonec po delším váhání 25letého Grahama Faulknera (Francesco). Dále zde hráli 27letý Leigh Lawson (Bernard, vrátil se z křižácké výpravy) či 28letý Kenneth Cranham (závistivý advokát)._____ 3) Půvabné písničky složil 26letý Skot Donovan Phillip Leitch, britská verze amerického Boba Dylana, s nímž je často srovnáván._____ 4) Tentokrát jsem si i početl u kolegů komentátorů. Vtip dodal TroiMae****, zatímco Shadwell***** mně bravurně objasnil, jak poznat spirituální film. Snaha o polopatickou sdělnost pro mainstreamového diváka vadí Radkovi**** a MIMICovi****, zatímco Aidan*** uvažuje o oprávněnosti paralely s hnutím hippies. Velmi zajímavou charakteristiku křesťanů podává Anderton***. Poplatnost snímku době pěkně vyjádřil d-fens****._____ 5) Co film říká, vystihuje dobře postava Kláry. Do you remember me? I'm Clare... People say you are mad, do you know that? When you went off to war they said you were fine, intelligent - and now you are mad, because... because you sing like the birds, you chase after butterflies and... you look at flowers. I think you were mad before, not now. ()
úžasná výprava, kostýmy, miestami akoby "vypadli" z dielne Paradžanova. Presvetlené obrazy, zábery na čisté, mladícke tváre, aj mužská nahota, láska medzi duchovnými bratmi, ale aj nálada filmu mi zase asociovali Pasoliniho (ten by samozrejme žiadnu pokoru pred pápežom asi vo svojom diele nezobrazoval :). Scenár veľmi priamočiari, jednoduchý, zrozumiteľný a v týchto prvkoch sa prelínajúci s Františkovim nazeraním na svet. Kameňom úrazu je pre mňa hudba. Viem, že prostredníctvom nej sa dá vyjadriť veľa, ale tentokrát skôr zväzuje, pretože prostredníctvom hudobníka Donovana sa z filmu stáva akoby poplatná "objednávka doby" (hippies), skoro muzikál, a to bráni v plnom pochopení Františkovho teologického učenia. Podobne je to aj s výberom angličtiny, ktorá mi v prípade filmu z talianskeho prostredia doslova pichala do uší. Aj angličtinou sa film prezentuje ako "poplatný dobe" a určitý produkčný kalkul, ktorý mal film priblížiť širokej mladej diváckej verejnosti 70-tych rokov. Graham Faulkner je z počiatku pomerne nepresvedčivý vo svojom výkone, no s pribúdajúcimi minútami sa mu dá veriť stále viac a viac. Film so slabinami, ktoré však vyvažuje, okúzlujúca výprava, farebnosť, opulentnosť a samozrejme duchovný námet filmu - skromnosť, pokora a z nich prameniaca radosť (aj keď tá skromnosť a pokora je vlastne v priamom protiklade výrazových prostriedkov filmu) ()
Galerie (37)
Zajímavosti (11)
- Natáčalo sa v mnohých lokalitách Talianska, mimo iného v národnom parku Monti Sibillini, konkrétne v meste Norcia, ktoré je rodiskom iného slávneho talianskeho svätca, svätého Benedikta. Nakrúcanie sa začalo 7. februára 1971 a pokračovalo aj počas celého leta toho roku. (lemonova)
- Ve filmu si měli zahrát členové skupiny Beatles, nakonec od toho bylo upuštěno. Britskou účast vyplnil tak jen zpěvák Donovan, který složil písně. (Terva)
Reklama