Bratr Slunce, sestra Luna

Jako by na mě místy dýchl Romeo & Juliet. Poetická duchovní freska z počátků svatého Františka z Assisi, na které mi vadilo snad jen množství písní (přestože i ty dokreslovaly atmosféru), fakt, že původní znění není italština a občasné lehce přehnaně působící zanícení hlavního hrdiny. Posledních čtvrthodina je strhující! (08.09.2012)

úžasná výprava, kostýmy, miestami akoby "vypadli" z dielne Paradžanova. Presvetlené obrazy, zábery na čisté, mladícke tváre, aj mužská nahota, láska medzi duchovnými bratmi, ale aj nálada filmu mi zase asociovali Pasoliniho (ten by samozrejme žiadnu pokoru pred pápežom asi vo svojom diele nezobrazoval :). Scenár veľmi priamočiari, jednoduchý, zrozumiteľný a v týchto prvkoch sa prelínajúci s Františkovim nazeraním na svet. Kameňom úrazu je pre mňa hudba. Viem, že prostredníctvom nej sa dá vyjadriť veľa, ale tentokrát skôr zväzuje, pretože prostredníctvom hudobníka Donovana sa z filmu stáva akoby poplatná "objednávka doby" (hippies), skoro muzikál, a to bráni v plnom pochopení Františkovho teologického učenia. Podobne je to aj s výberom angličtiny, ktorá mi v prípade filmu z talianskeho prostredia doslova pichala do uší. Aj angličtinou sa film prezentuje ako "poplatný dobe" a určitý produkčný kalkul, ktorý mal film priblížiť širokej mladej diváckej verejnosti 70-tych rokov. Graham Faulkner je z počiatku pomerne nepresvedčivý vo svojom výkone, no s pribúdajúcimi minútami sa mu dá veriť stále viac a viac. Film so slabinami, ktoré však vyvažuje, okúzlujúca výprava, farebnosť, opulentnosť a samozrejme duchovný námet filmu - skromnosť, pokora a z nich prameniaca radosť (aj keď tá skromnosť a pokora je vlastne v priamom protiklade výrazových prostriedkov filmu) (07.04.2012)

Tak tohle je filmovej ZÁŽITEK. Po pomalejšim rozjezdu jsem si spíš řikal, co na tom lidi vidí, ale pak už to bylo jen lepší a lepší. Sqělej Graham Faulkner v titulní roli, krásná Judi, o který jsem pořád přemejšlel v čem už jsem ji viděl ( a zjistil to až tady na csfd :-)). Ale hlavně výborná výprava, kamera, hudba a režie mistra Zeffirelliho... Mým velkým přáním je vidět to v kině na ober plátně a s pořádnym soundem, to musí být ještě o level výš, protože tohle je opravdu filmařina. Kdyby třeba někdo z KVIFF zařadil Zeffirelliho do nějaký retro sekce, byl bych vděčen - ještě mi chybí Ježíš Nzaretský a třeba Hamleta už jsem taky pěkně dlouho neviděl! (08.12.2008)

What is born of flesh is flesh, what is born of spirit is spirit. 1) Síla slova, myšlenek, přesvědčení, kdy i zdánlivě naivní deklamace jsou působivé. Silná obrazová, hudební i herecká stylizace přirovnává sledování snímku k četbě poesie._____ 2) Poté, co Beatles odmítli Zeffirelliho nabídku na hlavní role pro přílišnou zaneprázdněnost, oslovil režisér nakonec po delším váhání 25letého Grahama Faulknera (Francesco). Dále zde hráli 27letý Leigh Lawson (Bernard, vrátil se z křižácké výpravy) či 28letý Kenneth Cranham (závistivý advokát)._____ 3) Půvabné písničky složil 26letý Skot Donovan Phillip Leitch, britská verze amerického Boba Dylana, s nímž je často srovnáván._____ 4) Tentokrát jsem si i početl u kolegů komentátorů. Vtip dodal TroiMae****, zatímco Shadwell***** mně bravurně objasnil, jak poznat spirituální film. Snaha o polopatickou sdělnost pro mainstreamového diváka vadí Radkovi**** a MIMICovi****, zatímco Aidan*** uvažuje o oprávněnosti paralely s hnutím hippies. Velmi zajímavou charakteristiku křesťanů podává Anderton***. Poplatnost snímku době pěkně vyjádřil d-fens****._____ 5) Co film říká, vystihuje dobře postava Kláry. Do you remember me? I'm Clare... People say you are mad, do you know that? When you went off to war they said you were fine, intelligent - and now you are mad, because... because you sing like the birds, you chase after butterflies and... you look at flowers. I think you were mad before, not now. (26.01.2019)

Príliš mýtické až koncentrované na mysticizmus, že hlavný hrdina, hoci hovorí aj múdro, pôsobí takmer ako šialenec, čo z pohľadu tej doby i dnešného vlastne aj sedí - veď kto by sa nevysmial človeku, čo dobrovoľne chce žiť v chudobe a vyzýva k tomu aj ostatných. A mal ho hrať Al Pacino, to by vyzeral ešte ako väčší blázon. Prijal by som civilnejšiu, demytologizujúcu verziu. Scéna s nahým odídením od starého života je však jasným a predpokladaným vrcholom filmu. A potom je ešte každá scéna dobrá, kde sa objaví Judi Bowker, o ktorú sa pobili aj titáni. (12.01.2024)