Francouzská spojka II

Pořádný závěr mi v jedničce chyběl, jinak se ovšem první díl těžko překonává. John Frankenheimer se ovšem snažil a tak natočil skutečně důstojné pokračování. Hackman zde herecky řádí snad ještě více než v předchozím filmu, především kvůli pro herce vděčné scéně s drogami. Líbí se mi, že je zachována civilnost (ruční kamera), závěrečná honička přes město je mistrovská a vyvolává ve vás dojem, že jste při tom. (03.10.2003)

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 85% (09.11.2019)

Místy mi přišlo, že ten snímek prostě nemá žádné tempo, jako kdyby se vlekl a nikam nesměřoval. Gene Hackman předvádí výborný výkon, jako kdyby celý film byl o něm a jeho postavě, ne o tom, že se zde řeší nějaký případ, jehož vyústění mě ani nijak moc nezajímalo. První film mě úplně neodrovnal, ale přece jen je v porovnání s tímto výrazně lepší. (26.05.2016)

V prvej časti naháňačka, v druhej časti odvykačka. To sú kľúčové, nezabudnuteľné scény. Ale na ďalšie porovnávanie oboch častí nevidím dôvod. Najmä, ak sa dvojka označuje za odvar jednotky. Som rád, že sa podarilo nakrútiť pokračovanie, a to s iným režisérom a porovnateľne dobrým výkonom Gene Hackmana. Môžeme sa dohadovať, či scény s Gene Hackmanom poflakujúcim sa po Marseille s dvoma ocáskami boli nudné. Ale to je asi tak všetko, čo proti tomu môžeme robiť. (02.12.2010)

Dávám na roveň s jedničkou. Pokračování je sice o poznání méně dynamické a milovnící akce si moc pomlaskávat nebudou, ale všechna akčnost je tady nahrazena pasáží, kdy se Pepek dostane pod ruku Charnierovi a jeho následné odvykací kúře. Scéna, kdy je policajt chycen lumpem a stane se z něj feťák,dodneška nemá obdoby a Gene Hackman tady ukazuje až netušené herecké mistrovství. Od té doby si o to víc přejete, aby toho drogovýho dědka konečně dostal. Závěr nebudu prozrazovat, ale musím říct, že se mi snad ještě nikde nelíbil tak bleskově utnutý konec - bez nějakých teatrálních výrazů a emocí - prostě šup a o to víc to ve vás pak zůstane. Čím mě film taky dostal, byly v závěrečné části pohledy kamery ala první osoba, což připomínalo staré hry Wolfenstein nebo Doom - opět nadčasové. I přes pomalý průběh jsem se vůbec nenudil a vychutnal si tuto klasa kriminálku. (24.10.2009)