Malá Miss Sunshine

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

Už po dvaceti minutách jsem se přistihl, jak ležím, přiblbe se culím a s pootevřenou pusou koukam na Malou Miss Sunshine, jako kdybych objevil neco necekaneho. Ano, i tak se to da nazvat, dokonaly avsak casto absurdni pribeh mne uplne dostal! Urcite i diky vybornym hereckym vykonum vsech zucastnenych v cele s Alanem Arkinem a mladickou Abigail Breslin, ktera si nominaci zaslouzila jako nikdo v jiny! Skoda jen za dedovu brzkou smrt, jeho hlasky byla uzasne. Ja vim, ze jsem pouzil asi hodne chval na jeden film, ale tahle jsem se dlouho nebavil a diky zaveru je to zaslouzenych pet hevzd! 9/10 (06.03.2008)

Hooverovic rodinka je jednou z těch nadprůměrně atypických. Táta Richard vtlouká lidem do hlav, kterak si nepřipouštět něco jako prohru, což sám činí. Obtloustlá obrýlená dcerka Olive touží po titulu královny krásy. Synek Dwayne, velký obdivovatel Nietzscheho, již devět měsíců nepromluvil, chce být pilotem stíhaček. Děda Edwin šňupe heroin a se zálibou si prohlíží časopisy s tvrdým pornem. Sebevražedně smýšlející strejda Frank je prvním největším odborníkem na Marcela Prousta. A máma Sheryl? Ta „jenom“ tajně kouří. Cesta této povedené šestice napříč Amerikou bude spíše sladká, i když místy hořká, ne všichni se dočkají jejího konce, ale všichni projdou jistou proměnou. Nenápadité motto „každá rodina by měla vždycky držet pohromadě“ je nám servírováno velmi nápaditým způsobem. Příhody, které naše hrdiny (naše úmyslně nepíšu v uvozovkách, protože ke konci je skutečně budete brát jako své příbuzné) potkávají, těžko dopředu odhadnete. Nečekaný konec rozhodně není plný patosu a pokud je ve filmu nějaké moralizování, pak zabalené jako vtipný dáreček. Malá Miss Sunshine svět nezmění, ale nesmírně potěší. 90% Zajímavé komentáře: Marius, Le_Chuck, castor, carly, pabelito (02.01.2007)

Netradičné výkyvy v jednej podarenej americkej rodinke pojednávajúce o bizarnosti každého jedného člena vo veľmi zábavných sekvenciách. Nie je tam síce žiaden osamelý odporca života a la literárny umelec Jack Nicholson či komická hrdinka zachraňujúca život svojich ,,reálnych" postáv, Emma Thompson, ale jeden malý zaokrúhlený fracek, ktorý zaručene spôsobí svojej rodine predčasný infarkt :-). Dedko fičiaci na drogách, tvrdohlavý brat, namyslená Olive, komunikant otec a stresor v podaní milujúcej matky. Už mi stačil iba kvalitný scenár, roztomilé situácie a o zábavu bolo maximálne postarané. (05.12.2008)

"Na světě jsou jen dva druhy lidí - vítězové a poražení." Každý člen z netradiční rodiny Hooverových by se automaticky dal zařadit mezi poražené, ale jedna dlouhá cesta archaickou dodávkou za snem obrýlené nezletilé adeptky na misstičku udělala z celé rodiny jednoznačné vítěze. Ta síla kolektivu, která z něj čišela při závěrečné parodii na vystoupení, mne skutečně pobavila. A možná i způsobila menší závist, protože takto soudržnou rodinu nemám, takže si zkusím koupit žlutý Volkswagen Type 2 a upevnit vztahy cestou do Hliníkária v Humpolci. (29.11.2016)