Malá Miss Sunshine

Veľmi pozitívna nezávislá road movie s rozmanitou smečkou looserov, ktorí v jednej rozheganej dodávke putujú splniť detský sen malej, brejlatej Olive. Po všetkých stránkach (herci, kamera, príbeh, humor, konflikty) dobre odvedená práca bez klopýtnutia, ale zároveň filmu chýba výraznejší memorable moment (scéna), ktorý by ma prinútil shiahnúť znova. 70% (27.12.2006)

Nečekal jsem, že mě tento snímek osloví až tak moc. Jedna z mála amerických komedií, u níž jsem se opravdu od srdce zasmál a sledoval ji se zaujetím a bez pohoršení nad tím, jak jsou některé vtipy připitomnělé. Děda, Dwayne a Olive jsou suverénně nejlepší postavy, avšak potěší také strýček. Herecké výkony můžeme obdivovat zejména u Abigail Breslin, avšak velmi uvěřitelně a přirozeně se mi jevil také Steve Carell. Když k výše uvedeným kladům připočtu soundtrack a můj oblíbený žánr road-movie, nemusím o hodnocení více uvažovat. (14.07.2014)

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

"Na světě jsou jen dva druhy lidí - vítězové a poražení." Každý člen z netradiční rodiny Hooverových by se automaticky dal zařadit mezi poražené, ale jedna dlouhá cesta archaickou dodávkou za snem obrýlené nezletilé adeptky na misstičku udělala z celé rodiny jednoznačné vítěze. Ta síla kolektivu, která z něj čišela při závěrečné parodii na vystoupení, mne skutečně pobavila. A možná i způsobila menší závist, protože takto soudržnou rodinu nemám, takže si zkusím koupit žlutý Volkswagen Type 2 a upevnit vztahy cestou do Hliníkária v Humpolci. (29.11.2016)

Podobná "senzace" jakou byla například Bokovka a jiné. Tedy místy lehce nahořklá, ale povětšinou spolehlivě fungující komedie, kde se buď řeší milostné avantýry, nebo rodinné trable. Nelze tvůrcům upřít cit pro situační humorné scénky a solidní dialogy, stejně tak dobře prokreslené postavy, povětšinou výborně zahrané. Nic světoborného se nekoná, revoluce žánru nenastala. Přesto ale pobavení na solidní úrovni, s jednou americkou redneckovskou rodinou. (20.04.2023)