Bab el-Hadid
Cairo Station
Režie:
Júsuf ŠahínKamera:
Alevise OrfanelliHudba:
Fouad El-ZahryHrají:
Farid Shawqi, Hind Rustum, Júsuf Šahín, Abdel Aziz Khalil, Abdel Ghani Nagdi, Loufti El Hakim, Abdel Hamid Bodaoha, F. El Demerdache, Said El Araby (více)Obsahy(1)
Film Bab el Hadid, jedno z nejvýznamnějších děl egyptské kinematografie, natočil v roce 1958 režisér Jussúf Šahín a ve stejném roce se film promítal i na filmovém festivalu v Berlíně. Děj filmu se odehrává na hlavním nádraží v Káhiře, kde se chromý prodavač novin Qinawi (hraje ho sám režisér Šahín) zamiluje do krásné prodavačky limonád Hanumy. Ta však již plánuje svatbu s jiným mužem, odborovým předákem dělníků z nádraží, a o Qinawiho nemá zájem. Ten se však se svým osudem nehodlá jen tak smířit. (ČSFD)
(více)Recenze (28)
Na svou dobu a hlavně zemi vzniku (!) hodně odvážný obraz chorobné posedlosti jednoho chudáka na hlavním nádraží v Káhiře, který je nebezpečně fixovaný na místní krásku. Výmluvný film-noir o bídě, morální pokleslosti a neuspokojivé sociální situaci v Egyptě 50. let musel jistě být trnem v oku téměř pro každého, a tak byl doceněn až s odstupem dekád. Pro mě zajímavé překvapení. [KVIFF 2019] ()
Krásné obrazy skrz koleje a vlak, velmi hezké inscenace mizanscény a zachycení reálií káhirského nádraží a zdejší všednodennosti. "Hlavní nádraží" disponuje skutečně ohromující kamerou, často estetikou šerosvitu, mnoha odkazy na neorealismus i klasický Hollywood, můžeme v něm vidět také předzvěst nastupující nové vlny. Formálně hodnotný film. Na můj vkus ale velmi hlučný a s teatrálně přehrávající Rostomovou doslova divácky nepříjemný. ()
Káhirské hlavní nádraží uprostřed 50. let minulého století. Mumraj lidiček, přesouvajících se v pravidelných intervalech tam a zpět. Malý ostrov uprostřed města,který si žije vlastním životem. Najde tu obživu spousta zaměstnanců od nádražních dělníků po prodavače občerstvení. Bojují tady za zlepšení pracovních podmínek, navazují lásky a přátelství. Společně se baví po práci. Kamera detailně snímá veškerý ten nádražní mumraj a shon, včetně odjíždějících a vracejících se vlaků. Tragickou postavu nešťastně zamilovaného prodavače novin si zahrál sám pan režisér a své role se zhostil na výbornou. Z jeho očí můžeme číst všechnu tu nenaplněnou lásku a touhu, bolest, zklamání a následné šílenství, kterým si nešťastník Qinawi musel projít. Musím pochválit dramatický závěr filmu a hudbu, která ještě umocňuje to stupňované napětí.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. ()
Syrová studie sexuální frustrace zasazená do tíživého prostředí káhirského nádraží, stmeleného ze soustavně explodujících emocí a všudypřítomných strojů. Všechen ten křik a hluk protínaný stínem a horkem vtěluje potřeby a touhy, bolest a slast, ba i touhu po moci, ovládnutí, povstání - a z celého toho dusna sleduje neúprosná kamera především jednu zlomenou bytost dohnanou svým tělem k vraždě. Zároveň však zachycuje i ostatní, kteří se stávají účastníky celé tragédie, a tak je tedy záběr filmu stejně komplexní a neorealisticky všeobjímající jako hlubinně psychologický a analytický. Jako muž předurčený k vraždě i ti ostatní obyvatelé železničního mikrokosmu jsou malí a prostí, život je pro ně shodně hrou i bojem, nedohlížejí jeho tajemství a noří se do jeho vln s požitkářskou smyslovostí, lhostejni k nebezpečí v hlubinách. Proto také konfrontace s řečeným zločinem neústí v heroický triumf nad odhalením vraha, ale v trpké chvění nad tmou, která byla nadosah. ()
Spíše než čistě neorealistickým nebo žánrovým snímkem je Chahinovo Hlavní nádraží psychologickým filmem zaměřeným zejména na ústřední postavu, avšak i s ambicí zachytit pulsující mikrosvět omezeného prostoru káhirského nádraží. Tomu odpovídá i to, že se Chahine často od postavy Quinawiho odchýlí a vyjevuje drobné scénky ze života vedlejších postav, jež se pohybují nedaleko, téměř v zorném poli hlavního hrdiny. Pro fungování filmu je zde vysoce důležitá pečlivě propracovaná mizanscéna - nebýt jí, nebylo by tak jednoduché si povšimnout dívky ve světlých šatech, která často pouze postává kdesi v pozadí a čeká na svého milence. Mizanscéna je zde použita i ke zvýšení napětí - když jde "nesprávná" dívka navštívit Quinaviho, zastaví se v mohutném průchodu do haly, v protisvětle, a v ten moment na cestě za ní projede vůz naložený sudy a zaplní celé pozadí. Nápadně je tak signalizováno, že stane něco podstatného. Quinavi dívku zabije a na konci se tak symbolicky na věčné časy "ožení" se svěrací kazajkou. Jeho láska tak zůstane nenaplněna, Chahine ale na konci dotáhne paralelu s příběhem dívky ve světlých šatech do konce. Ta ve zjitřeném dění při zatýkání vraha stojí nevšímavě na kolejích a hledí zamyšlena vstříc směru, kterým odjel její milý - přestože se tedy jedná o vraha a bezúhonnou dívku, jejich pocity jsou si podobné. ()
Reklama