Maraton

Scénář: Yoon-Chul Jeong .. Tíživý a stále neléčitelný úděl autismu se stal námětem i pro jihokorejské tvůrce. Civilní snímek o touto chorobou postihnutém chlapci Cho-won (téměř bezchybně ztvárněný Seung-woo Choem), jehož smyslem života, ač to sám moc nechápe, je běh. Díky silnému rodinnému zázemí a úmornému tréninku se mu povedlo dokázat něco, pro mnohé a zdravé, nemožného. Nebyl to sice takový nářez, jak slibovalo zdejší hodnocení - 99% na 16 hodnocení - ale rozhodně se jedná o nadprůměr a pro fanoušky sportu či autismu povinnost! (25.09.2005)

„Prdnout si po jídle“ Tak prosté, tak jednoduché. Rain Man a Forrest Gump v jednom, o síle převyšující oba. Kluk, který běžel. Běžel, protože chtěl alespoň na těch pár hodin (výhoda maratónu) splynout s davem. Nejde o výhru, nejde o závod, jenž by někomu změnil život, jde o víru v sebe samotného a své blízké. Seznámení a trénink, laděný spíše do komična v první půli, vršení smutných událostí v půli druhé a obrovská, neskutečná (!) katarze v samotném závěru. Když Cho-won sebral poslední síly a následně spoznal, že „déšť padá na zem“, tělem jakoby mi projel blesk. Marathon ždímá slzy jemně, ale důrazně, jako většina jihokorejských melodramat, není však filmem smutným, je přímo synonymem naděje. Dle vlastní nátury a míry cynismu vás buď totálně rozseká, nebo nepohltí a uspí. Má cenu, zmiňovat také špičkovou režii, nečernobíle napsané a precizně zahrané postavy a přenádherný soundtrack? 90% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (19.08.2008)

Vytvořit sentimentální sportovní drama o outsiderovi, který nakonec všem vytře zrak a překoná veškerá omezení, to je viditelně pod úroveň současného korejského filmu. Místo toho nabízí poklidně plynoucí příběh, v němž je daleko důležitější komplikovaný vztah ambiciozní matky a syna, který nikdy nedokáže naplnit její očekávání a touhy. Přesto se nakonec dokáže vzepřít hranici, která se mezi nimi vytvořila a otevřít opět cestu ke smíření a porozumění... Maraton zde tudíž hraje roli sportovního výkonu spíše okrajově, daleko více vystupuje jako zástupná metafora dlouhé cesty, která je před oběma hlavními postavami: cesty matky, jež se musí smířit s tím, že její představy ohledně Cho-wona jsou příliš sebestředné a cesta syna, která vede k odpuštění dávných křivd, které mladík postupně začíná ve svém svébytném uvažování chápat. Koneční závod je tak kontemplativní katarzí, která naplňuje daleko více než jakákoliv medaile. (11.09.2013)

S každým dalším zamyšlením tím větší zklamání. Z Malatonu se vyklubal velmi dobře formálně zvládnutý a odehraný doják s prvoplánovým scénářem. Jednu vytouženou medaili si ovšem zaslouží a dostane ji Seung-woo Jo. Jeho autistická kreace byla famózní a hlavně díky němu bych tenhle závod doporučil i těm, kteří se citlivými dramaty nechávají dojmout o poznání hůře než já. Minimálně polovina přesně vyměřených emocí mě ale bohužel míjí. (24.07.2006)

Má ještě cenu říkat něco navíc? Myslím, že ne, nekriticky obdivné komentáře kolegů - spoluuživatelů tohoto webu hovoří za vše. Já si to tedy jenom dovolím zesumarizovat a říct, že Malaton patří k těm jihokorejským snímkům, jejichž sledování jsem si užil nejvíce. Patří do té skupiny filmů o niž se skutečně nebojím mluvit v superlativech. Všechny ty slova, jež se dočtěte níže, jsou pravdivá - ano, Malaton je skutečně krásným filmem. Asi bych to neřekl jinak, než uživatel DaViD´82, proto si jeho poetická slova s nedovolením vypůjčím, Malaton má to duši (což je jedna z nejúžasnějších poklonek, které jsem kdy slyšel). 85% (31.05.2013)