Giallo a Venezia

Tak musím uznat, že po dlouhém shánění tohoto až často diskutovaného kontroverzního gialla, jsem mohl zhodnotit, jak se to s tímto italským nechvalně známým filmečkem vlastně má ... Název filmu je v podstatě zavádějící, nejedná se o klasické giallo. Giallo je to maximálně tak v uvozovkách. Spíše bych to zařadil do drsných explotation thrillerů 70. let. Každopádně ve své podstatě je film svým provedením a obsahem tak jedinečný (nezaměňovat s pojmem vyjímečný!), že mu můžu těžko něco připodobnit. Pak se mi film obtížněji popisuje. V podstatě jde o drsný, extra drsný explotation trash, který obsahuje hromadu nahoty, sexu (a to v podobě "softcore", žádné muchlování pod duchnou se nekoná, tady se pěkně přiráží, honí, masturbuje atd. ... ale mimo kameru, a to dlouhé minuty), k tomu přilepené násilí, zneužívání, znásilnění dvěma hovadama a k tomu pak ještě přiložené brutální vraždy. A ty jsou opravdu detailní a dost hnusné ... v podstatě se útočí v detailu na intimní místa, ale také střílí a upaluje. Tohle je základ filmu a proto ho osobně považuji za (hodně) krutý exploťák. Ale aby to nebyla jen snůška prasáren ( i když ve skutečnosti je ...), musíme sem přidat detektiva, který se snaží vyšetřit, kdo je vrahem. Detektiv mi přišel vůbec zábavný, na rozdíl od všech detektivů, které jsem kdy v giallech a kriminálkách viděl, tento ne aby rozvážně a decentně vystupoval, ale pořád pobíhá sem a tam, ze všeho si dělá srandu a je tak jaksi nad věcí. Prostě jako by vyšetřoval krádež v samoobsluze jen ho štve, že nedokáže případ vyřešit do konce. Mám takový pocit, že ne vrah, ale detektiv (tedy herec, který ho hrál) si trochu frčel na kokainu při natáčení, protože jeho vystupování bylo pro tuhle v Itálii oblíbenou drogu naprosto typické... Ale to jsem odbočil, chtěl jsem tím říci, že detektiv je sympaťák, je s ním sranda a tak nějak je až moc velký optimista, ale v rámci toho, co se ve filmu děje, vystupuje totálně nereálně. Film je technicky velmi špatně zvládnut, hlavně střih apod. Jako giallo naprosto propadá, ale v rámci brutálního erotického thrilleru ze 70. let mu jako příznivce těchto žánrů ty 4* dám... Každopádně tohle není pro nikoho, kdo nemá rád brutalitu a násilí ve filmech... (21.01.2009)

Bídné vyšetřování vraždy, ochucené o nějakou tu nahotu, sex a nechutnosti (ohořelá mrtvola koulející očima, ubodání do vagíny, upilování nohy, vkusně narafičená mrtvola v ledičce). Jenže tyhle ingredience tady na mě vůbec nezafungovaly. Možná je to ale také tím, že jsem chytnul verzi té nejhorší kvality (prý ale jedinou momentálně dostupnou), s hrozným obrazem a zvukem, co šel napřed (nebýt těch anglických titulků, jsem už úplně vedle). Takže hodnotím stejně, ale berte to s rezervou. (21.01.2009)

No, tohle se mělo jmenovat spíše Sex v Benátkách. Vystříhat z toho těch pár neerotických scén, vražd a kecání, byl by z toho slušný retro hard erotický, nebo spíše soft pornografický film. V tomhle ohledu zřejmě nejotevřenější giallo, co jsem zatím viděl. Naštěstí je to všechno (detektivní linie, zajímavé krvavé scény - ať už bodání nůžkami do intimních sfér nebo domácí čtvrcení zaživa - a hodně otevřené sexuální scény různého ražení) namícháno do zajímavě pojatého filmu, kde se jeho pointa v té detektivní sféře odvíjí hodně pomocí retrospektivních flashbacků a není tak hloupá jako u většiny giall. Ba právě naopak, je velmi zajímavá. A film sám o sobě důkazel, že koncem sedmdesátých let dech giallům zase až tak nedocházel. Tohle je naprosto stylová žánrová ukázka. Jednu z hlavních rolí si střihla sympatická a schopná Leonora Fani, která překvapila o dva roky dříve v Pensione Paura. (26.04.2016)

Režisér Mario Landi patřil mezi italské filmaře nejhrubšího zrna a jen rok předtím než načil fenomenální gore-horror Patrick vive ancora se pustil také do giallo vod. I zde se jeho rukopis opravdu nezapře a nebojím se označit právě tento kousek tím nejbrutálnější a nejnechutnějším, co na poli tohoto žánru vzniklo. Giallo a Venezia je v tomto ohledu opravdu pověstné a obklopuje ho až kultovní aura, kterou si rozhodně zaslouží. Příběh je vystaven okolo dvou hlavních postav, manželského páru Flávie a Fabia. Ti jsou hned v úvodu filmu zavražděni a komisař DePaul pak pomocí flashbacků rozpletá jejich příběh. A ten je opravdu peprný, divák se dočká hodně soft erotiky včetně masturbace, znásilnění, mučení atd. Zároveň se odvíjí druhá dějová linie, kdy sledujeme komaře DePaula, jak se snaží vraždícího maniaka zastavit. Tato linie je tvořena již zmiňovanými brutálními gore scénami a nebojím se tvrdit, že nejeden filmař se zde inspiroval (minimálně Lamberto Bava ve svém Macabre). Nelze se tak v tomto směru nezmínit o legendární amputaci nohy pilkou nebo "ledničkovou scénu". Giallo a Venezia je díky tomu nádherný giallo trash a to se vším všudy a pokud máte alepoň minimálně rádi italskou horrorovou školu, tak neváhejte vstoupit. PS: Vrámci žánru neblíže k Delirio Caldo, The New York Ripper. (21.04.2009)

Více erotické drama, než čistá kriminálka, o giallu nemluvě. Po většinu času se souloží, byť v soft kabátě, i když na hard momentky také dojde (onanie v kině). Samotné vraždy jsou poměrně brutální, po trikové stránce ale poněkud nedokonalé, což já mám na těchto filmech rád. Jedna připomene budoucího Rozparovače z New Yorku. Akorát se mi nepozdává, že když někoho budete masakrovat v rozkroku, začne mu téct krev z pusy, ale vypadá to drsněji. Nu a pak ruční pilka! Upižlat s ní nohu chvíli trvá, a tak si to užijí vrah i oběť. Jednoznačným plusem jsou Benátky, co nikdy nezklamou. Film je z větší části krutý, těžko se s nějakou postavou ztotožnit. I přes ponurost děje převládají denní scény za plného slunce. 3,5* (08.08.2020)