Shake Hands with the Devil

Přestože se tenhle film snaží vyobrazit rwandskou genocidu bez nějakých příkras nebo dramatizace ve vší její surovosti, nedostavila se u mě katarze. Možná je to tím, že už jsem viděl ledacos, možná, že dám spíš na dramata ve stylu Schindlerova seznamu. Možná mi jen nevyhovovalo, že Roy Dupuis ve filmu jen někam jezdí, vyjednává a telefonuje a veškeré prožívání konfliktu je odsunuto až do poválečných let. (803., 7. IV. 2013) (12.04.2013)

Mělo by se to na středních školách pouštět jako náhled do historie fungování již dlouho nefunkční Rady bezpečnosti a mezinárodních institucí. Jestli dnes ještě někdo pochybuje o tom, že národní zájmy absolutně válcují proklamované vyšší morální cíle, tak zde lze najít jeden z mainstreamově přijatelných a srozumitelných historických důkazů. Je zcela podružné, jaký Romeo Dallaire ve skutečnosti je (byl v rámci rwandského konfliktu), neboť perspektiva je nepodstatná a o něho vůbec nejde. Genocida je genocida. Roy Dupuis dokonalý! 9/10! (10.04.2013)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Vše krásně vysvětluje prvních pár vět úvodu filmu. Rwanda dříve měla 10 mil. obyvatel, kteří se nijak netřídili, pak přišli Belgičané a začali je dělit. Jihoafrická republika - na chlup stejné, tam byl problém navíc rasistický. Sierra Leone - diamanty, občanská válka pro bílé zbohatlíky. Pokud se zeptáte klasického Čecha na africké války, řekne vám tohle "jsou to opice, ať se pozabíjí". Srát se do cizího a dělat problémy by všem šlo, pomáhat je řešit, to už ne. Když spadnou mrakodrapy, kvičí se ještě deset let potom, v Africe je během pár týdnů zabito milion lidí a v USA to ani nejde ve zprávách. OSN je úplně na hovno, tento film to akorát potvrzuje, ubohá organizace, která snad za celou svojí existenci nevyřešila jediný problém. Jejich mírové jednotky jsou jen připosraní Pákistánci, kteří ani nevědí, jak se střílí ze zbraně. Můj komentář, který píšu značně nasraný a za což se omlouvám, zakončím větou z Hotelu Rwanda. "Vy nikoho nezajímáte, vždyť vy nejste ani negři, vy jste jenom Afričané." 85% 22.08. 2010 (22.08.2010)

Ukázal to, co svět odmítal vidět. Žádný úsměv na tváři mít po projekci nemáme, to je snad jasné. Jenže já měl spíš hlavu plnou rozpaků. Beru s veškerou vážností předkládané téma, ale myslím, že vysoké hodnocení je spíš výsledkem právě tématu. Jenže samotný film to samotné téma nepřinesl, to byl naprosto reálný osud jedné malé africké země. Mně jako divákovi trestuhodně chyběly silné, zapamatováníhodné scény, poctivější a důslednější zpracování. Ve finále, i přes veškerou pečlivost v přibližování hrůz Rwandy publiku, tak musím konstatovat, že celek mě totálně emocionálně minul. Škoda.. (23.08.2012)