Passing Through a Thick Forest
Režie:
Štěpán SkalskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Mojmír Fašung, Jan Kačer, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Marie Drahokoupilová, Václav Lohniský, Jiří Kostka, Václav Všelicha, Marie Štrampachová (více)Obsahy(1)
Příběh dvou přátel komunistů, z nichž jeden odchází jako tajemník na okresní výbor KSČ a druhý zůstává na vesnici jako stranický agitátor. Při velmi složitém procesu združstevňování vesnice se názory obou přátel dostávají do střetu. Boj těchto rozdílných názorů skončí pro jednoho z nich tragicky. Základní myšlenkou filmového příběhu je vztah stranických funkcionářů k bezpartijním, myšlenka odpovědnosti komunistů v bývalém socialistickém státě. Autoři to formulovali: Toto je příběh, který se stal. Stal se před mnoha lety. Je to příběh pohorské vesnice a strmé cesty, která k ní vede, a nevelké pily, jejíž vysoký hlas je za jasného dne slyšet až sem. Je to příběh mnoha obyvatel, kteří zde žijí a několika, kteří už naživu nejsou. Budeme ho vyprávět tak, jak jsme ho prožili a prožil ho každý z nás.
Film je první prací Jaroslava Dietla ve vážném dramatickém žánru. Scénář vznikl na základě materiálu o diverzích a podle svědectví těch, kteří se v padesátých letech snažili vybojovat boj o budování socialistického státu. K záměru natočit tento snímek režisér Skalský říká: Ve svých filmech jsem se doposud věnoval tématice vážné, přesto toužím natočit filmovou komedii. Protože se však polovina mého života odehrála v této republice, prožil jsem tady vše, co vytvářelo tento stát, mám za to, že musím promluvit právě k těm otázkám, které se našeho vývoje vážně dotkly. Abychom se mohli smát osvobozujícím smíchem, po němž všichni bytostně toužíme, potřebujeme se zbavit toho, co nás tíží, vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Film o počátcích budování socialismu v naší zemi, o násilné kolektivizaci zemědělství a o likvidaci třídních nepřátel. Doba, kdy proti sobě byli stavěni členové rodiny, příbuzní, sousedé, kamarádi. Tak jako ve filmu, dva kamarádi na život a na smrt se nakonec rozešli ve zlém a stali se z nich nepřátelé. Proč? Protože jeden z nich dal přednost Straně a kariéře. Na svou dobu velmi otevřený snímek, který ukazuje, že ne všechno bylo v budování světlých zítřků růžové. Ba ne všechno bylo čisté, čestné, spravedlivé. Jan Kačer v roli fanatického soudruha vynikající, stejně tak Ilja Prachař, jakožto zatvrzelý kulak. ()
Samotný námět fungování KSČ v době totality 50. let a rozjíždějící se kolektivizace je i z dnešního pohledu směrem k poznání poválečné historie Československa velmi podnětný, Dietlův scénář se úspěšně snaží o kritický náhled na téma zanechávající ještě v 60. letech bolavé stopy, ale samotné provedení mě z vícera důvodů tolik nenadchlo a zvláště v první polovině snímku příliš nevtáhlo. Širokoúhlá kamera má své fascinující momenty, ale zároveň se na můj vkus až moc vyžívá v ponurém osvětlení až čiré temnotě, kde v nejedné scéně není pořádně vidět postavy, spíše jakési poloviční siluety v šeru, Liškova psychedelická hudba by se sama o sobě spíše hodila do jiného žánru (horroru) a zpracování ve stylu dlouhých ponurých scén s dialogy o Straně či vztazích na pozadí politiky budilo na mě často chladně odtažitý dojem. Nenadcha mě ani většina hereckých výkonů, zvláště hlavní (ne?)herec Mojmír Fašung mě jaksi nepřesvědčil. Až ve druhé polovině se mnou dokázal pohnout silný příběh kolem postavy vytipovaného kulaka v podání Ilji Prachaře a s celkovým gradování děje ve dvou liniích – politické a vztahové/rodinné – na mě i některé další scény zapůsobily, ale po předchozí Černé dynastii (1962) od stejného režiséra je tento Skalského snímek pro mě (i vzhledem k zdejšímu hodnocení) trochu zklamáním. [60%] ()
Náhled na kolektivizaci z druhé strany, než jsme tomu zvyklí z trezorových snímků, tedy ze strany komoušů. Do toho zamilovanej příběh a otřesnej hlavní hrdina, zapálený komunistický junák Cyril (toporné pometlo Mojmír Fašung), který se zamiluje do dcery kulaka Baltazara (výbornej Ilja Prachař) Aničky (krásná Marie Drahokoupilová) a chce ve vesnici jako agitátor pomoci s kolektivizací. Naproti němu jeho kamarád Rudolf (přesvědčivý Jan Kačer), který jako funkcionář chce kolektivizací dosáhnout hlavně svého prospěchu ve straně a lidi na vesnici poštvat proti sobě. Určitě zajímavý pohled na tehdejší poválečnou dobu a opět kvalitní soundtrack Zdeňka Lišky (je možné, aby byl někdy nekvalitní?). ()
"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček. . ()
Budovat a kolektivizovat bez chyb? Kráčet kupředu, a přitom se zamilovat? Částečné odpovědi nabízí tento snímek. Cyril stojí mezi několika pravdami, jež nelze spojit. Každý díl stavebnice má totiž jiný základ, nepasuje to do sebe, i když se člověk upřímně snaží. Co nakonec zbývá? Použít hrubou sílu. Tedy sílu milicionářskou. Tohle je totiž boj! Boj za pravdu. Tuto větu může pronášet Rudla i Matouš. Zlatá střední cesta tu není, jen kulka, čekající na konci. Silný námět se v rukou Štěpána Skalského nějak třese, jako by ho držel ze všech sil, a přesto mu lehce klouzal. Ze začátku dost toporné dialogy (hlavně ty zaláskované) a závěr zase dost ukvapený. Nicméně neomylný Liška a jeho dokonale přesné tóny, skvěle nastartovaný Jan Kačer i všichni kolem, drží mé hodnocení pevněji než režisér otěže filmu. Téma kolektivizace je v československé kinematografii zastoupeno čím dál tím lépe. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (4)
- Film podle skutečné události. (M.B)
- Václav Lohniský ztvárnil roli agitátora. Roli agitátora si zahrál i ve filmu Procesí k panence (1961). (M.B)
- Točilo se ve vesnici Albrechtice u Sušice (ve filmu je to Mokrá hora), pohřeb se konal u kostela Sv. Pavla a Petra, který je nad vesnicí Albrechtice. Most, přes který jdou 2 z hlavních postav filmu, jsou Rechle (mezi Modravou a Antýglem) ještě v původním stavu. Také zahlédneme most přes Otavu u Dlouhé vsi. (Taoworld)
Reklama