Člověk bez osudu

Koncentrák jako mašinérie, která vezme člověku úplně všechno. I když ho náhodou fyzicky nezlikviduje, připraví ho o celý život, co předtím měl, a když pak tu ještě dýchající trosku vyvrhne, připraví ji i o tu nepatrnou jistotu brutální rutiny, skomírání a umírání. Vrhne přeživšího ho prázdného prostoru, kde i dříve známé věci jsou cizí nebo bezvýznamné, lidé neznámí, budoucnost jen slovo, štěstí abstraktní pojem. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. „Vytrvávají, protože mají cíl. Každý potřebuje nějakou životadárnou utkvělou představu, něco, co v něm udržuje ducha.“ A když pak člověk zjistí, že to byla jen představa, zbydou mu jen holé ruce. V lepším případě dvě. Potěšil mě „náš Otík" a Daniel Craig, ale s filmy o věznění nadlouho končím. Začínám z nich mít klaustrofobii. (17.03.2017)

Jednoznačně souhlasím s komentářem Pejpra. Film nevyužil potenciál námětu a skvělé kamery. Totálně ho zazdil střih. Ačkoliv filmová linie se odvíjí plynule od deportace hlavního hrdiny z Budapešti v polovině války do pracovního tábora a dále skrze vyhlazovací tábory k osvobození, je děj roztříštěn velkým množstvím epizod. Ty jsou samy o sobě výmluvné, leckdy klíčové a dobře zpracované, ale vždy to černé okno mezi - naruší kontinuitu příběhu a diváka si stále drží dost daleko od těla na to aby se do filmu hlouběji ponořil. Je to takové sledování reportáže z koncentračních táborů. Židé stojí na apelplacu několik hodin protože jeden z nich zběhl a čeká se než ho najdou kápové a exemplárně ubijí před nastoupeným táborem - střih - hrdina filmu Gyuri se dělí s kamarádem o chleba - střih - pracovní četa vykládá vagony na nádraží - střih atd... Mohl to být dokonalý film. A jakkoliv mi byl hlavní hrdina sympatický (a perfektně zahraný) a problematika holocaustu mi není cizí, nedosáhl film u mne takového efektu jako např. Šedá zóna. A to i navzdory velmi dobře zpracovaným táborům, barákům ubikací, řadám ostnatých drátů a strážných věží (na rozdíl např. od tábora v Chlapci v pruhovaném pyžamu) atd.. Nic zde nepůsobí nedostakem prostředků ani papundeklově. Tvůrci jednotlivé epizody vybrali perfektně, ale chyběl jim tmel který by je dal dohromady. I tak jsem snímek se zaujetím a místy i s napětím dokoukal zcela svěží i přes pokročilou noční hodinu a nenudil jsem se ani jednu minutu z těch 134.... Každopádně film je vynikající v tom, že to strašné téma cíleného vyhlazování opět vynáší na světlo. Generace co jej zažila a přežila již téměř není a s ubývajícími pamětníky se časem ohlazují hrany zvěrstev. Za chvíli bude druhá světová válka dnešní školní generaci stejně vzdálená a exotická jako nám válka Búrská...Ale ono se to zas tak dávno nedělo... Filmů s touto tématikou nebude nikdy dostatek a je dobře, že vznikají stále nové. A jen vsuvka na závěr - poznali jste Otíka z Vesničky střediskové v otci Gyuriho? (14.04.2011)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)

Druhá svetová a koncentračné tábory, to je druh filmov, ktorý ma skutočne dokáže rozpolcovať. Človek bez osudu síce nepatrí k tým absolútne silným odvarom a to práve vďaka scenáru a réžii, ktorá nevyužila potenciál vizuálnej dokonalosti, ale menej ako 70% (****) mu dať nemôžem. Všetko, čo nám dokáže priblížiť vlnu existencializmu vďaka ľudskej hlúposti a zla má u mňa hviezdu navrch. Pekné obrázky z prostredia hrôzostrašnej mašinérie bez pútavejšieho príbehu... (25.07.2011)

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% (19.10.2014)