Režie:
Lajos KoltaiKamera:
Gyula PadosHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Marcell Nagy, Béla Dóra, Bálint Péntek, Áron Dimény, Péter Fancsikai, Zsolt Dér, András M. Kecskés, Dániel Szabó, Péter Vida, Endre Harkányi, Márton Brezina (více)Obsahy(1)
Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (129)
Kvalitní literární předloha oceněná nobelovkou je z filmu zřetelně cítit, je to silný příběh, jehož hlavní předností je autenticita a absence citových manipulací, tak známých z filmů Spielberga. Tohle je prostě hodnověrný příběh hrdiny, který přečkal vyhlazovací koncentrační tábory a vrátil se, aby zjistil, že jeho dřívější materiálové i citové zázemí je v troskách a musí začít znovu od nuly. Film se mi líbil víc než Schindlerův seznam pro svoji realističnost a hodnověrnost, ale je pravda, že ta střízlivost, s jakou je natočený, mu ubírá pátou hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. ()
Nejsilnější zážitek jsem měla při scéně, kdy Gyuri nechal ve své posteli mrtvolu, aby dostal alespoň o trošku víc jídla. Kdo by se nezachoval jinak, tomu nevěřím. U filmů s druhou světovou bulim zaručeně vždycky. Koncentrační tábory byly hrozné zvěrstvo. Můžeme být jen rádi, že žijeme v době jako je tahle ()
U filmů s podobnou tématikou mám většinou problém, protože mi příjde že jich autoři často prvoplánově využívají a tlačí strašně moc na pilu v touze šokovat - prolítostnit diváka. U maďarského Člověka bez osudu jsem ten pocit vyjímečně neměl. Nejspíše to dělá ono evropské pojetí, které stříhá trochu jinak a narušuje tak vyprávění. Výsledek pak je o něco méně příběhový, ale za to více atmosférický. Když k tomu navíc přidám vizuálně skvěle natočené záběry a Morriconeho, dostávám krásné čtyři hvězdy. Však já se ještě budu jednou procházet po peštských ulicích. ()
Priznám sa, že som trpel ovela viac, ako hlavná postava - Gyuri, pričom On, si prežil toho požehnane, pendloval koncentračnými tábormi i pracovnými, drel do úmoru, bol vyhladovaný, ponížený, zničený, zlomený, ako veľa iných, prežil to, je iný človek, trochu atypický, lebo povedal, že tam bol šťastný ! , neviem, ktorý väzeň, by tvrdil to, čo tento chalan, ktorý asi nerozumie, kde bol, čo videl, čo prežil, i napriek tomu, výborný výkon Marcella Nagya, a to je všetko ! Zbytoční Bán a Craig ! Najväčšie utrpenie na filme, je jednoznačne režisérov - RUKOPIS, ktorý ma zdeptal, počas 2. hodín a štvrť, som si myslel, že film nemá konca, vskutku debilná réžia, ktorá ma absolútne nezaujala !!! Inak, Lajos Koltai, je v prvom rade - dobrý kameraman, snímal, napríklad - MEFISTO, ako režisér, nad tým by sa mal radšej v budúcnosti zamyslieť, nevidím dôvod, prečo by som mu mal venovať pozornosť, slabučký film, s inak presvedčivým Marcellom Nagyom, kde zlyháva, najmä vízia Koltaia, ktorý nevie, čo chce, a ako to uchopiť... ()
Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (10)
- První maďarský film natočený ve formátu Panavision. (Nedhelborn)
- Oblečenie do filmu zohnali s pomocou Szakácsa Györgyiho z nemeckých skladov. (Karush)
- Scéna, v ktorej sa otec lúči, bola natáčaná v pivnici. (Karush)
Reklama