Ve službách papeže

Další vynikající snímek s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Režisérsky velmi slušně zpracovaný historický námět o zřejmě nejvýznamnější části života Michelangela. Hodnotu snímku podtrhuje skutečnost, že režisér se poměrně verně řídil historickými fakty, což je v dnešní době věc téměř nevídaná. Výkon Ch. Hesona a Rex Harrisona nelze označit jinak, než jako herecký koncert. Jedinou pochybnost ve mě vzbuzují některé dialogy mezi papežem a umělcem, kde měl režisér značný prostor pro fabulaci a postoje umělce vůči nejmocnějšímu muži tehdejšího světa jsou někdy na hranici uvěřitelnosti. Ale to nijak neubírá na kvalitě snímku, který si jednoznačně zaslouží 5*. (30.03.2012)

Tak jsem po delší době zatoužil opět po návratu ke svým retro filmům a pokračování v roce 1965. Ve službách papeže je jedním z mnoha historických filmů, které toho roku vznikly. Není to žádný sandál plný bitev, nejsou tu žádné extra honosné kulisy či davové scény (ale dostačující). Je to v podstatě komorní příběh o dvou postavách - papežovi Juliovi a malíři Michelangelovi Buonarrotim a o malování stropu sixtínské kaple. Troufám si říct, že příběh mírně vycucaný z prstu, nijak překvapivý či objevný. Nicméně jsou to skvostné herecké výkony, které to táhnou ke hvězdám. Rex Harrison je přesně takový pyšný, bojechtivý a rozkazovačný papež jakým v té době nejvyšší církevní představitel určitě byl. A Charlton Heston ho ještě strká do kapsy - v jeho podání je Michelangelo umělcem větším než život, namyšleným, odmítajícím se komukoliv pokořit, vysmívajícím se kritikům, ve slabší chvilce litujícím neschopnosti milovat a přitom plný lásky k Bohu. Sochař který nechce malovat, který odmítá práci a ve finále za ni bojuje a který je s papežem neustále ve sporech. Až ve finále k sobě oba muži najdou cestu, respekt a pochopení. Parádně zahrané přesně tím způsobem, který by dneska nikdo nedokázal a proto silné 4*. (07.02.2022)

Nádherný historický film, plný zářivých, rozpoluplných, oponovačných a někdy tak trochu i nevyvážených dialogů mezi dvěma hlavními hereckými hvězdami papežem Juliem II. a malířem, sochařem a architektem Michelangelem Buonarrotim. Ve filmu se nám dále představí (sice jen na okamžik) krom tedy Michelangela i Rafael Santi, další z řady vrcholné renesance italských malířů, zde ovšem ještě jako mladík, ale už tenkrát velmi talentovaný a ctižádostivý. Jak už napsal monolog, je až s údivem na rtech zvláštní jak v tomto filmu dovedl Michelangelo svému pánovi odporovat a to kolikrát dosti hrozivě. Jediné vysvětlení by snad bylo to, že se znali a vyrůstali spolu už od malička. Film jsem viděl s českým dab. a to skutečně se skvělým nevím jestli s pův. ale byl z ČT a skutečně se povedl. Luděk Munzar (Ch. Heston) a Jiří Adamíra (Rex Harrison). Zhotovování krásných ale někdy i životu náročných kreseb-fresek v Sixtinské kapli, několik bitevních scén a jinak děj většinou se točící kolem dvou hlavních herců v jejich rozepřích a vzápětí zas s určitou benevolencí. Co bych krom dvou hlavních rolí vyzdvihl tak snad velice dobrou kameru, a výprava také nebyla vůbec špatná. Kdo se tedy zajímá o umění a nejen o to vrcholné italské renesanční, tak je tento film pro něj jak stvořený. Je až s podivem, že tento film nezískal tenkrát snad žádnou cenu... U mě jasně za 5*. (26.03.2007)

Začátek mě málem odradil - dokumentární vyjmenování Michelangelových děl se k filmu silně nehodí. Dokonce natolik, že jsem plánoval dát čtyři hvězdy. Nakonec si mě ale "souboj" Papeže a vzpurného Michelangela získal. Hodnocení zůstává na čtyřech až pěti hvězdách, ale zaokrouhleno bude nakonec nahoru. (17.06.2010)

Vynikající film. Na Nový rok jedu poprvé do Říma a předem mohu říct, že co mě na Itálii nejvíce zajímá je renesance a jsou to také géniové té doby, v popředí figurujíc samozřejmě Leonardo, Boticcelo nebo právě Michelangelo. I právě proto v letadle nebudu myslet tak moc na koloseum nebo Fontánu Trevi, ale budu snít o tom jak poprvé vzhlédnu hlavu a uvidím jeden z divů světa, na kterém se jeden sochař neochotně málem umořil k smrti. Umění je velice obskurní jev v mých očích a subjektivně nerozumím lidem, co galerie ze svých itenerářů vynechávají, protože v každé fresce, v každé olejomalbě je za komponován kus umělcova génia a každá nese příběh, proto je dobré zajít se podívat na dary těchto géniů, ať už se v Oslu podívat do Vigellandova parku, nebo do Florenské Ufizzi, či Louvru, člověk by měl být schopen tuhle velikost ocenit a sklonit se za uměním, které hraničí s dokonalostí. (15.12.2019)