Volání divočiny

Já musím bohužel konstatovat, že tento film, pokud byl míněn jako adaptace knihy, se nepovedl. Zatímco pes Buck je v knize hlavním hrdinou a příběh je vyprávěn i z jeho pohledu, tady hraje po celou dobu druhé housle, někdy možná i třetí, a ke slovu se více dostane až v poslední třetině filmu. A to je podle mne velký problém. Připouštím, že pro toho, kdo původního Londona nečetl, to může být dobrý film, ale mně to vadí. (18.02.2010)

"Když má chlap tohle, víc nepotřebuje..." říká John uprostřed zasněžených hor a v objetí přitom nesvírá Angeliku, nýbrž Bucka. Souhlasím s ním a dodávám; když má člověk dobrodružnou povahu, víc ani od filmu nepotřebuje. Třebaže je to jinak taková vlažná polívčička, láska k přírodě (stejně jako láska k psům) z ní dělá chutnou večeři. (17.08.2012)

Sympatický přepis Jacka Londona svedl dohromady Charltona Hestona a Michèle Mercier, pro kterou tahle produkce znamenala poslední práci na filmu po intenzivních letech od roku 1957, kdy debutovala. Po té se ještě několikrát vrátila před kameru, ale nikdy už ne na dlouho. Uvidíme, jestli jí její současný seriál o něčem přesvědčí. Ve Volání divočiny dodržela kodex svých filmových předchůdkyň, které se tak často ve zlomu vlastní kariéry ocitaly se svými příběhy na Divokém západě. (06.02.2009)

Zvolené legendistické vyprávění je místy uspěchané (prodej Bucka – surovost při jeho „krocení“ je pochopitelná, ale ten krotitel si počíná tak, že se obávám, že by to tak zřízený pes nepřežil). Krásné záběry na krajinu, na stáda sobů. Základní myšlenka týkající se zlatokopectví, vztahů mezi lidmi samými a mezi lidmi a přírodou je podána přesvědčivě. Bucka v tomto příběhu určitě nehrál kavkazský ovčák, ale německý ovčák. (05.02.2010)

Asi se nemýlím, když napíši, že film je určen především příznivcům nezapomenutelných příběhů z Londonových knih a dobrodružně laděným divákům. Nevím, jestli je to nejlepší příběh o psu jak se všude píše, ale jedno vím jistě, že jeho dobrodružný kolorit je asi nejznámější. Určitě nabízel pro zfilmování hezčí dějové prvky. Pokud jde o samotný filmový příběh žel je slabší. Nechci moc srovnávat film a knihu, ale kniha to prostě u mne vyhrála. V tomto případě je film hodně dlužen této krásné knize. Přes všechny výhrady dávám ze slabosti k pejskům hvězdičku navíc. I když hlavní hrdina pes Buck (německý ovčák), který zde byl tak trochu na druhé koleji přihrával spíš lidem, než herci jemu. (22.09.2010)