Planeta opic

"Ty i já něco hledáme, ale sny nemáme stejné. Já doufám, že ve vesmíru existuje něco lepšího než člověk." Jedna z nejlepších sci-fi všech dob. Scénář (pomineme-li několik logických lapsů), kamera, hudba, masky, herecké výkony, vše je parádní a funguje i dnes. Úvodní, kamerově chaotické ztroskotání raketoplánu a následné putování nehostinnou planetou podmalované znepokojivou hudbou jsou dokonalou esencí napínavého dobrodružství kdesi ve vesmírných dálavách, s důrazem na osiřelost kosmonautů. Se zjištěním, že na téhle planetě mají nad lidmi navrch lidoopové, kteří se k lidem chovají jako ke zvířatům a mezi sebou se velmi lidsky handrkují, se žánr mění na neméně napínavý a zajímavý alegorický politický thriller, ve kterém nejde o nic menšího než o vykastrování neodolatelného cynického macha Hestona, s oblibou filozofujícího s obnaženým zadkem. Celý film pak korunuje famózní šokující pointa, dnes asi z dálky odhadnutelná. (17.08.2011)

Genialita. na svou dobu prostě nadčasovej film jako prase! Fantastický masky, neskutečně hutná atmosféra geniální příběh a neskutečně odrovnávací pointa na konci. A stejně si nemůžu pomoct, ale kdykoliv se podívám na některý z těchto oldschol filmíků které se obešli bez těch dnešních gigantických digitálních efektů, tak se nemůžu zbavit dojmu, že většina dnešní tvorby tomu nesahá ani po kotníky. každopádně jeden z nejzásadnějších filmů všech dob který si můžu pustit kdykoliv a nikdy se neomrzí.100% (11.09.2014)

Úžasné, jak Planeta opic nestárne. Právě naopak. Čím víckrát ji vidím, tím více se mi líbí (navzdory tomu, že si vždycky myslím, že už se mi snad víc ani líbit nemůže, jak je skvělá). Je to zkrátka neskutečně propracovaný sci-fi příběh se vším všudy, jehož poselství je stále aktuální. Bohužel. Masky jsou dokonalé, já prostě vím, že se dívám na opice, ne na lidi schované za gumovými (či jakými) čumáky, a stejně tak obdivuji herecký výkon Charltona Hestona, který většinu filmu stráví polonahý a asi polovinu navíc neřekne ani slovo... A přesto hraje jako ďábel. O Goldsmithově hudbě se snad ani zmiňovat nemusím - právě soundtrack k Planetě opic podle mě dokazuje, jaký nepřekonatelný génius to byl. Nenajdete podobně podivnou, propracovanou a originální hudbu, která by byla tak návyková. Snad kromě Vetřelce.__P.S. A nejzajímavější na tom všem je, že téměř všechno, co dělá tuto Planetu opic tak dobrou, má i remake od Tima Burtona... Téměř. (11.10.2009)

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Absolútna klasika. Naozaj krásny film, ktorý ukazuje, ako by to na Zemi raz možno mohlo vyzerať. Dej je nádherný, ani kúsok filmu nenudí a hudba je parádne temná. Strhujúce sci-fi podľa slávnej knihy Pierra Boulleho patrí medzi klasiky, ktoré sa oplatí opakovane preberať aj štyridsať rokov od premiéry. Tento film je naozaj veeeľmi podarený. Krásny príbeh, herci predviedli naozaj skvelé výkony a nie sú vôbec nudní. Na tú dobu sú tu naozaj skvelé masky a do poslednej minúty sa človek neprestane baviť. Je tu neskutočná akcia a zábava. Záver vyrazí dych. (09.12.2012)