Planeta opic

Zase jeden kultovní film, kterej mi nic neřiká. Planetu opic jsem viděl už před lety a v paměti mi to utkvělo jako blbost. Zdejší hodnocení mě poněkud zmátlo, takže jsem si začal myslet, že si to možná jenom špatně pamatuju a třeba ten film tak špatnej nebyl. Tim pádem jsem Planetu opic ponechal zatim bez hodnocení. Včera jsem se na to po letech zkusil podívat znovu a opět mi to připadalo jako blbost. Sice film naráží i na celkem zajímavý téma (popírání vědy ve jménu náboženství), ale k tomu nepotřebuju okolo nějakou slátaninu o tom, jak Charlton Heston bojuje s opičákama a jako bonus si najde čubičku, která se svou vizáží mezi ty "neandrtálce" zapadla asi stejně dobře jako ženská s fialovou trvalou v modrym tesilovym plášti. (08.01.2012)

Zpochybňuje-li někdo uměleckost fantastiky (je to ruské hlubší i širší vymezení než klasická anglosaská sci-fi), měl by zhlédnout tento film nebo např. skvělá Čapkova díla (RUR, VĚC MAKROPULOS, KRAKATIT, VÁLKA S MLOKY, TOVÁRNA NA ABSOLUTNO) vedle mnoha jiných. To první i poslední, které od fantastiky můžeme i musíme očekávat, je přesvědčení, že svět budoucnosti, je-li zvláště dobře postižen, je "pouze" dokonale vyjádřeným, skrytým rozměrem naší současnosti. PLANETA se vyznačuje silným, ideově založeným příběhem, rozvíjejícím mimořádně nápaditou fabuli. Průhledná alegorie umožňuje na opičích hrdinech vyjádřit všechna negativa minulého století, aniž by bylo nutno sahat k faktografizující popisnosti. Trikové umění, použité v tomto filmu, zřejmě dalekosáhle předstihlo svou dobu; jisté je, že i dnes jeho projevy působí svěže a až neokoukaně. Ocenění zaslouží silný dystopický závěr, který tolik připomíná již zmíněný čapkovský pohled. Silné filmy nesnesou nastavovaná pokračování a PLANETA OPIC není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Čtyřicet let po premiéře je stále čemu se divit, co domýšlet, nad čím žasnout, proč odcházet oprávněně uchvácen a stržen. PLANETA patří určitě ke klasickým, zvláště silným dílům svého žánru. (21.02.2008)

Film, který v sobě má velké ponaučení, děsivou pointu a obrovské varování. A tak to možná jednou dopadne. Celý snímek je od samého začátku takřka geniální ve všech směrech a posledních několik minut je nepopsatelně mrazivých a sugestivních. Jeden z těch filmů, které v divákovi musí zanechat stopu. (04.12.2006)

Nejklasičtější nestárnoucí sci-fi klasika a film, který tu prostě odjakživa byl a já si ho nikdy nenechal ujít. Pamatuji, že scéna kdy po ztroskotání lodi najdou zestárlou mrtvou astronautku pro mě v dětství bylo vždy to nejděsivější co jsem kdy viděl a težko jsem pak usínal, stejně tak si vzpomínám, jak jsem nechápal proč poté, co na konci Heston objeví tu velkou sochu, začne tak řvát a lamentovat. Prostě Planeta opic je „můj“ film! (10.03.2006)

Vynikající legendární kultovní sci-fi. Film, který je biblí všech tvůrců sci-fi filmů. Vynikající herecký výkon Charltona Hestona jako astronauta Taylora. Krásně můžeme vidět jak se tato postava mění. Zpočátku arogantní kosmonaut se mění ve zraniteného člověka, z jehož očí čiší beznaděj, ale také v nich sálá síla a odhodlání se vzepřít všem opicím, které ho uvěznily a chtěly pokořit. Film je strhující od začátku do konce a neustále něčím překvapuje. Až po samý závěr se Sochou svobody, jedním z nejkultovnějších zakončení filmu všech dob. (08.10.2005)