John a Mary

Rozměr tohoto filmu je určen jeho úvodní a závěrečnou intimní scénou: v úvodní hledíme na vzájemně odvrácené tváře ležícího páru, který se nahodile seznámil, a řádně uvolněn, vše opravdu "dotáhl"; v závěrečné stejný záběr kamery zachycuje tentýž pár, avšak s tvářemi obrácenými navzájem k sobě. A mezi tím se z drobných nesnází a nárazů rodí cit, který tomu úvodnímu ovlivnění propůjčuje ráz ne příležitostného odskoku, ale čehosi velmi podstatného a jedinečného v každém lidském životě. Oba protagonisté svůj jinak vlastně banální part, tak citlivý na adekvátní ztvárnění, špičkově zvládají na úrovni svých budoucích, mnohem prestižnějších a známějších výkonů. (01.03.2008)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)

Čarovné na tomto príbehu dvoch obyčajných ľudí je, že ich románik nemal prežiť jednu spoločnú noc... a stalo sa z toho viac. Vnútorné monológy obohacujú príbeh o nepoznané, ale tušené ( aspoň pre tých, ktorí takú noc prežili ). Mia Farrow i Dustin Hoffman ( predovšetkým ) získavajú diváka svojou civilnosťou a obyčajnosťou. Priznávam, že svoje hodnotenie zvyšujem o jednu hviezdičku, ale to je len preto, že som videl film opäť po štvrťstoročí a moje životné skúsenosti sa trošku posunuli ďalej. (18.02.2009)

"To mě na něm nejvíc štve, že má vlastně pravdu !!" ;) Peter Yates natočil velmi lidské minimalistické intimní drama stojící na famózních výkonech dvou mladičkých vycházejících hollywoodských hvězd, Dustina Hoffmana a Mii Farrow. Tu chemii mezi nimi jim prostě musíte sežrat i s navijákem, oba jsou naprosto dokonalí v osudovém příběhu vyprávěném velmi originální formou řetězce flashbacků i fantazijních flashforwardů, v nichž především vidím menší, leč fatální, nedostatek tohoto dokonale nadčasového dílka, tedy mimo místy poněkud kostrbatých rádoby sofistikovaných dialogů, mohou se zdát poněkud matoucími a naprosto tříští poslední zbytky příběhové linearity, ačkoliv o ni zde ani tolik nejde. Naopak nejsilnější se film zdá být při odtajňování skutečných myšlenek obou protagonistů prostřednictvím "vnitřních hlasů" v kontrastu k tomu, co si říkají vzájemně nahlas v roli poznávajících se mladých lidí !! (09.08.2013)

Jeden z prvních filmů Dustina Hoffmana se nese v poklidném duchu. Příjemné romantické drama s retrospektivními prvky a fůrou povedených flashbacků je dobře napsané, natočené i zerežírované. Hoffman i Farrow prokazují, že patří do nejvyšší herecké kvality a já tak defacto nemám co vytknout. Opravdu povedený snímek. (18.02.2009)