John a Mary

"Cinema Verité je jen výmluva, jak chodit za holkama i na záchod" - Slušně napsané, solidně zahrané.. Dustin Hoffman měl za sebou Absolventa i Půlnočního kovboje, zde je opět v plné síle v další herecké exhibici!! Bezmála čtyřicet let starému snímku rovněž pomáhá trefný vnitřní monolog obou hlavních představitelů, stejně jako invenční kamera!! (05.12.2006)

Tak tento druh filmov už som sledovala aj predtým.Nie, že by sa mi nepáčil.Bol trochu vtipný a snáď aj trochu realistický, najviac sa mi páčil výrok "utekať takto jeden od druhého asi nemôžeme" Taktiež je zvláštne, len tak na okraj, ako nikto nikdy nič nezamykal, či už auto, alebo byt:) Bolo to roztomilé a možno aj s nádychom romantiky, ovšem viac, ako 3* si u mňa nezaslúžil.Priznám sa, že som rozhodne čakala viac. (02.07.2013)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)

John a Mary je po formální stránce docela experimentálním kouskem. Myšleno tak, že se odchyluje od nějaké přímočaré, lineárně vyprávěné linie a zabudovává do příběhu myšlenky postav, jejich vzpomínky, ale i jejich představy. Taková kombinace je pak ale značně vachrlatá a tvůrci musejí být schopni danou formu udržet. To se myslím celkem daří, ale i tak jsem si spíše odnesl pocit, že by hereckému duu Hoffman Farrow slušela spíše minimalističtější forma, která by dala větší prostor samotnému herectví (tím, že slyšíme myšlenky postav, přicházejí herci o možnost dané rozpoložení vyjádřit samotným hereckým projevem) a jasněji by odvyprávěla jednoduchý příběh o dvou lidech. I tak ale dělá ústřední herecké duo z celého snímku příjemný zážitek. 6/10 (09.05.2017)

Dvě těla leží na posteli obrácená zády k sobě. Jelikož jsou obě nahá, tak je jasné, že po včerejším seznámení se majitelé těchto těl o sobě již něco dozvěděli. Teď je ráno a oba by rádi zjistili, jestli se pouze přátelsky rozloučí nebo jestli by jim nezachutnalo trochu společně strávené krmě. Obě těla již mají jisté zkušenosti a tak se ústy pokoušejí vypouštět neškodné informace, zatímco jejich mozky s vědoucím nadhledem komentují jednotlivé situace na základě dřívějších prožitků. Neustálý rozpor mezi mluveným a mysleným je také tím nejlepším, co může tento příjemný snímek nabídnout. (26.07.2009)