Motýlek

Hodně působivej film, který je podle skutečné události a tim to je ještě zajímavější. Trošku mi připadalo, že to má dost pomalej a protahovanej děj, kterej je ale za to realistickej a dobře propracovanej. Celej film táhnou dva herci a to Dustin Hoffman, kterej to zahrál velmi dobře a Steve McQueen, který zřejmě předved svuj životní výkon a dokázal že to je pan herec, ta jeho proměna, když je na samotce je až ohromující a jeho pološílený chování je taky úžasný.Ale přece jenom jsem se u těch protahovanejch scén občas nudil, ale bohatě to vynahradí super hudba a herecký výkony. Je to spíš 4,5* (26.05.2005)

V súčastnosti, a to ste si museli určite všimnúť, že hollywoodski filmári si nerobia ťažkú hlavu s extrémne rýchlou výrobou filmov, kde nedbajú ani tak na kvalitu, ako skôr na kvantitu, ale aj teraz sa nájdu dobre nakrútené snímky, len bohužiaľ sú obalené digitálnym hávom, ktorý nad nimi čoraz intenzívnejšie preberá kontrolu, keď sa tým pádom utápajú sami v sebe, ako keď sa alkoholik utápa v alkohole, tak takýto nejaký význam visí nad dnešnou kinematografiou, a vtedy sú herci iba obyčajnou dekoráciou... Táto nemilá výčitka, kritika, ale 100% neplatí pre 45 ročného M.O.T.Ý.Ľ.A, na ktorého sa je teda radosť pozerať, a to vo všetkých ohľadoch. Skúsený režisér, ktorý sa zaskvel takými filmami, ako sú pôvodná Planéta Opíc, či vojnový PATTON, čiže Franklin J. Schaffner mal to šťastie, že bol obklopený nielen perfektnou, ústrednou dvojicou McQueen/Hoffman, ktorí sú jednoducho úžasní, najmä Steve stelesňuje VÄZŇA Henriho Charrièreho nadmieru vierohodne, strhujúco až sugestívne, že sa tým pádom trošku stráca iný odsúdenec, intelektuálny Louis Dega, s tvárou chameleónskeho Dustina. Už sledovanie úvodných, mohutných záberov, za doprovodu deportácie trestancov, ktorí mieria na veľkú loď, ktorá ich odvlečie do CHLÁDKU na Diabolské ostrovy do Južnej Ameriky, je sama o sebe - geniálna, majstrovská, vskutku pamätná _ , ale aj štábom : Fredova kamera, Bobov strih a Jerryho hudba i Franklinova réžia pridávajú tejto sekvencii veľký ROZMER, autenticitu a reálnosť, ktorá tu bude mať častý výskyt, a vôbec moja najobľúbenejšia je viete, aká scéna ? Celá, celučičká pasáž s Málomocným chlapíkom v džungli... Také zimomriavky som nemal ani nepamätám kedy naposledy ? _ Nakrútila sa nespochybniteľná dobrodružná klasika, ktorú blížiaci sa REMAKE asi pekne znesvätí ? Myslím si, že áno ?! PS: TRUMBO sa predviedol pri písaní vo svojej čírej kráse ! (02.06.2018)

Výtečná klasika, která mě hodně bavila i napodruhé (byť ta směšně nevěrohodná barva"krve" ve filmu ten dojem dost sráží dolů). Sice by to asi mohlo trochu kratší a místy je u toho člověku lehce fyzicky nevolno, ale jinak je to hodně silný příběh, podpořený skvělým herectvím, výborným soundtrackem a nádhernými lokacemi. Btw. předlohu neznám, ale přijde mi zajímavé, že zde hodně lidí píše, že se filmový Motýlek nepovedl - pokud mohu soudit, ten film dokonale funguje i bez znalosti knihy, a to je podle mě jeden ze znaků dobré filmové adaptace. (26.12.2018)

Abych pravdu řekl, musel jsem to sledovat nadvakrát, protože mě to už před polovinou začalo hrozně nudit. Celý Motýlek je nevýrazně zpracovaný, absolutně bez gradace, děj nemá nejmenší šanci zaujmout, celkově prostě hrozné zklamání. Přišlo mi to jako televizní film, kterému se zázrakem podařilo sehnat hvězdné obsazení, což dalo tvůrcům mylný pocit, že již nic dalšího dělat nemusí. Nuda, šeď. (23.01.2009)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)