Trestný prapor

Rozkaz Národného komisariátu obrany ZSSR z 28. júla 1942 č. 227 vznikol z iniciatívy Stalina. Zakazoval dôstojníkom a vojakov v boji ustupovať a ďalej nariaďoval vytvoriť na stupni front 1. až 3. trestné prápory vytvorené z vojakov, ktorí sa previnili voči vlasti alebo boli trestaní za iné zločiny, oslobodení zajatci a dobrovoľníci z radov civilných väzňov. Celkovo počas vojny existovalo okolo 50 trestných práporov a okolo 800 trestných rôt, celkovo nimi prešlo 427 tisíc ľudí, prežilo len veľmi málo. Týmto jednotkám velili radoví dôstojníci, nie trestanci. Veliteľ dostával trojnásobný žold a aj doba sa mu počítala trojnásobne do dôchodku. Pobyt v tejto jednotke sa rovnal prakticky rozsudku smrti, alebo ako vyhliadka skorého zmrzačenia. To bola jediná cesta, ako sa z tejto jednotky dostať. A aj tu ešte bolo výhrou keď sa dostal do pešej jednotky, horšie to bolo u jednotky mínohladačov. Spomínané uzáverové jednotky sa neosvedčili a už v roku 1942 boli zrušené. (10.12.2016)

Vojaci Červenej armády, ktorí nejakým spôsobom porušili pravidlá alebo zákony, sú prevelení do takzvaných trestných jednotiek. Sú nasadzovaní do prvých línií v najnebezpečnejších akciach. Jedine krvou môžu vykúpiť svoju vinu. Som rád, že som mal možnosť vidieť novodobý pohľad ruských filmárov na tému druhej svetovej vojny. Páčilo sa mi to omnoho viacej ako tie staré socialitické vojnové filmy, čo slúžili ako účelová propaganda Komunistickej strany Sovietskeho zväzu. "Trestný prapor" v žiadnom prípade nemôže konkurovať "Bratstvu neohrozených", ale tiež má svoje neodškriepiteľné kvality. *** (18.02.2010)

Tohle je sakra dobře natočený válečný seriál, který sice nevyniká monstrózní produkcí (narozdíl třeba od Bratrstva neohrožených), za to má ale výborné obsazení a postavy, které jsou mnohovrstevnaté a je radost s nimi těch jedenáct dílů sjet. Hodně překvapivě se tu tepe do rudé armády a když tu někdo s řevem "Uráá" vyráží na sebevražednou steč, tak to nevypadá jako agitka a patosu je tu tak akorát, aby byl uvěřitelný a nikoliv ulepeně trapný. Kéž by se stejné péči jako vypsání charakterů mužstva dostalo i vyššímu důstojnictvu, kde jsou postavy jasně nalinkované ve charakterech totální svině, nebo otcovské figury. Jasně, je tu pár slabších momentů, ale... Na ty v důsledku kašle pes. (25.06.2017)

Tento vojnovy serial neni zly ale ani dobry...Co mi najviac vadilo bol velmy zly strih, dalej hudba(okrem tej zaverecnej v poslednej casti...mimochodom najdojimavejsia chvila v celom serialy) Na vojnovy serial ktory mal privlastky ako "Bratstvo neohrozenych na Rusky sposob :-)" bolo malo krvy takmer ziadnu tam pocas celeho serialu neuvidite, co k vojne patri. Hrozy vojny boly vo filme ukazane len okrajovo. A preco davam 3 hviezdicky po tejto kritike? Niecim predsa je tento serial zaujimavy a uputa hlavne dejom ukazuje nam podmienky a sposoby v akych boli nasadzovane trestne prapory na vychodnej fronte, do akych nezmyselnych a zbytocnych bojov ich sovietske vedenie posielalo len preto ze boli trestny prapor... (15.08.2011)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)