Černá řada

I sám Fjodor Michajlovič by musel mít z takového pojetí Raskolnikova radost. Thompsona pomíjím, ten se nechal pouze velmi značně inspirovat. Corneau, básník zločinu ve filmu, se správně spolehl na Patricka Dewaera. Podruhé za svoji kariéru se ve filmovém zpracování Zločinu a trestu objevil Blier, v padesátých letech minulého století jako Monestier, kterého svým hereckým umem nezastínili ani pánové Gabin a Ventura. Jenže Dewaere dal do svého Francka vše, možná ještě trošku víc, a převálcoval Bliera i vynikající Trintignantovou. (13.02.2014)

Po Corneauovej Hrozbe som čakal niečo zaujímavejšie, ale zakopol som. Nesympatické absurdné postavy, slabé dialógy plné zbytočných kecov, a nelogické chovania všetkých postáv, nielen psychicky narušenej a nervivej hlavnej postavy. K postavám som cítil totálny chlad a bolo mi tak jedno, čo sa s nimi stane. Aby toho nebolo málo, najväčší priestor dostáva nuda. Jediné, čo nebolo zlé, bola 17-ročná Marie Trignignat s rozkošným bobríkom. (13.12.2019)

Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět. (02.06.2016)

„Promiňte, ale upadlo vám oblečení!“ To je tak, když chcete konečně prodat zboží a místo peněz vám nabídnou naturálie…Corneau stvořil vskutku svérázný film. Už při rozpačitém úvodu jsem pochyboval, zda se skutečně jedná o krimi drama, ale bylo to o tom přijmout zvláštní hlavní postavu se všemi těmi výstřelky, tanečky, emocionálními výlevy a zkratovými momenty (což mi, přiznávám, dělalo chvílemi potíže). Jako studie komplikovaného muže žijícího ve vlastním světě tvrdě narážejícím na ten skutečný to není špatné, ona ta postupná přeměna z „poseroutky“ na až bezskrupulózního „vychcánka“ docela baví, ale některé scény buď nedávaly moc smysl či se přímo nepovedly (o „dýchající mrtvole“ nemluvě, to prostě nesnáším). Konec je sice symbolický, avšak zas mu předchází podivná pasáž, kdy Franck „náhle“ nedokáže to, co předtím zvládl s přehledem. Celkově dám jen průměr, ovšem teď už alespoň vím, jak mistrně využít kapotu auta a svou vlastní hlavu k získání pozornosti uražené ženy, že…„Život je děvka…děvka po menopauze.“ (28.06.2020)

Tak podstata filmu je obsažena už v titulkovém tanečku. Noir  film ovšem ani náhodou. Byť má všechny atributy , které má černý film mít-antihrdinu, famále fatále, žádný hepáč, zloduchy všude okolo a maglajz hlavě především. Jenže aby noir mohl býti noirem ,,klasickým" je nutné alespoň trochu fandit našemu antihrdinovi. Tady to fakt nešlo. Antihrdina je až neuvěřitelná směska smolaře, hysterky, blba, lháře, zbabělce, psychotika a psychopata, a k tomu křehké a z(a)tracené duše(?). Spíše jsem si opakovaně vzpomněl na (úplně jiný) film. ,Angst´ se to jmenovalo. Taky pak taková hnusná pachuť na patře, když to celé na konci (ne)skončilo. (10.06.2021)