Mezi mužem a ženou

Rozdělení obrazu je v každém případě zajímavý a originální počin, nemusí ale nutně znamenat přínos pro samotný příběh. Tříští pozornost - je obtížné neustále sledovat dva rozdílné záběry, do nichž se navíc chvílemi promítají vzpomínky. Alespoň pro mě bylo nemožné se za takových podmínek nechat vtáhnout do děje, třebaže dialogy i herecký projev obou hlavních protagonistů rozhodně stály za to. (17.06.2009)

No, vzhledem k tomu, že jsem od filmu moc nečekal, tak ho považuju za velmi milé překvapení. O formě tu bylo už mnoho řečeno, ale ikdyž mě ten rozdělený obraz ze začátku trochu rozptyloval, brzy jsem si na něj zvykl a začal si ho naopak užívat. K hereckým výkonům Eckharta a hlavně Bonham Carterové nemám výhrady, stejně tak k příběhu (pro mě osobně docela překvapivý konec) a obsahu rozhovorů. Vzdáleně mi to připomínalo Lost in translation, ale tady se už hlavní hrdinové znali z dřívějška a přece jenom Conversations with Other Women je trochu o něčem jiném. Originální, upřímné, opravdové, nenudící, zábavné; já bych to viděl na slušných 5*. Výstižný komentář: gudaulin. (06.04.2009)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)

Konverzační filmy mám hodně rád, ale ne každý to umí výborně nebo dokonale ( as Linklater ). Burton zapůjčil Helenu a je vidět, že Canosa vsadil na špičkovou kartu. Aarona mám rád, ale sem se mi nějak nehodil, z jeho strany tam ta chemie nebyla. Rozdělení obrazu je super, nicméně, bych pokud ho vidíme pořád, ztrácí původní záměr a kouzlo je pryč. Nebýt neklasického (i když vytušeného) konce, asi bych byl ještě tvrdší. (06.03.2009)

Bože, za co? Byla jsem fakt pořádně zklamaná. Mí oba oblíbení herci, Carterová a Eckhart, už to by měla být záruka aspoň tří hvězdiček. No, asi za ten scénář nemůžou, ale proč v takové slátanině vůbec hrají? Na svatbě se sejdou bývalí manželé (že to nejsou neznámí cizinci se dozvíme poměrně brzy), stráví spolu noc a kromě nějakého toho sexu spolu mluví...a mluví...a mluví. Proč ne, nemám nic proti konverzačkám, ale když mají nějaký obsah a myšlenku! Jo, a taky je celý obraz rozpůlený, opět ale bez jakéhokoliv účelu. No prostě všechno špatně. (15.09.2009)