Mezi mužem a ženou

Pôsobivá dialógová seansa dvoch, kedysi zamilovaných ľudí, ktorí po počiatočnej atmosfére ľahostajnosti a dospeláckej irónie, nepatrne vynárajú na povrch to, čo ich ťaží. Najviac ma fascinuje, ako sa ľudia večne dokážu skrývať za trpký sarkazmus, v slzavých očiach sa im črtá náznak osudovej nenapraviteľnej chyby z čias zabudnutej mladosti, len im divák číta z boľavej duše. Jeden z filmov, ktorý si vystačí s kvalitným scenárom a vynikajúcimi hercami. Scéne s Helenou Bonham Carter "Som šťastná.... som šťastná? Vážne som šťastná" som nedokázala odolať. Prekrásne, no nepravdivé presviedčanie samej seba o dokonalosti vlastného života. (26.06.2011)

Chtěl bych se umět skvěle bavit u takto zajímavého snímku, ale on mi vlastně nenabídl nic víc, než konverzaci dvou lidí v sále, ve výtahu a v hotelovém pokoji. Copak o to, zejména ta výtahová scéna byla skvělá, ale já jsem si již něco prožil na to, abych mohl být překvapen tím, odkud a kam směřuje vztah ústřední dvojice. Kdyby se snímek tolik nevyžíval v bolavých duších a rafinovaně sám sebe odlehčil lehce zvýšenou koncentrací vtipu, trefných poznámek a sexu, tak by u mě rozhodně zabodoval více. (14.12.2012)

Bože, za co? Byla jsem fakt pořádně zklamaná. Mí oba oblíbení herci, Carterová a Eckhart, už to by měla být záruka aspoň tří hvězdiček. No, asi za ten scénář nemůžou, ale proč v takové slátanině vůbec hrají? Na svatbě se sejdou bývalí manželé (že to nejsou neznámí cizinci se dozvíme poměrně brzy), stráví spolu noc a kromě nějakého toho sexu spolu mluví...a mluví...a mluví. Proč ne, nemám nic proti konverzačkám, ale když mají nějaký obsah a myšlenku! Jo, a taky je celý obraz rozpůlený, opět ale bez jakéhokoliv účelu. No prostě všechno špatně. (15.09.2009)

Komorní konverzačka o dvou hercích, kteří neřeší nijak závažná témata a spíše jen klábosí. Občas poutavě, jindy méně. Naštěstí jsou oba herci výborní a hlavně díky nim stojí film za vidění. Škoda, že jim scénárista nenapsal trochu zajímavější a závažnější témata, která by filmu přidala větší hloubku. (03.11.2018)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)