L'uomo in più
One Man Up
Prebytočný človek
Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoHudba:
Pasquale CatalanoHrají:
Toni Servillo, Andrea Renzi, Antonino Bruschetta, Monica Nappo, Angela Goodwin, Nello Mascia, Peppe Lanzetta, Stefania Barca, Marzio Honorato (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Populární zpěvák Antonio Pisapia, zvaný Tony, objeví, že má o něco mladšího jmenovce, který je vycházející hvězdou místního fotbalového klubu. Píše se rok 1980 a oba muži se zdají být na vrcholu svých sil i své dráhy. Cynickému a sobeckému Tonymu se ale stane osudným dobrodružství s nezletilou dívkou a následná žaloba ze znásilnění. Nesmělý a mírný Antonio si při tréninku poraní nohu tak, že musí vzdát aktivní fotbal. Doufá, že se stane trenérem, ale zdá se, že ho majitelé klubu odepsali. Roky míjejí, a zatímco dosud se příběhy obou mužů odvíjely nezávisle na sobě, jednoho dne se jejich cesty protnou. Porážka jednoho otevírá druhému naději na nový start. (Film Europe)
(více)Recenze (33)
Mrzí nás, místa pro váš život, fanouškům na očích, jsou obsazená. Byli slavní, byli úspěšní, určeni k výjimečné úpravě, ale poté došlo k přerušení, k pozastavení a oni nedostali ani povolení, aby dosáhli na úroveň pouhopouhého existenciálního postavení. Marné počínání, prázdnota. Nicotný, trudný druh bytosti, která byla vyloučena, dostala výpověď ze světa. Chudák Toni, jistý si v písničkách. Chudák Toni, jistý si v kopačkách. Bravo, Paolo, jistý si v myšlenkách. ()
Cože, čtyři útočníci??? No, to je tedy... s tím kosočtvercem to vlastně nechtěně vystihl - se nedivím, že ho v Neapoli nikdo jako trenéra nechtěl. To by bylo moc i na Pepíka Hnátka a Slavoj Houslice. Jako Sorrentinově prvotině lze filmu leccos odpustit, včetně ne moc povedené snahy vměstnat jednu postavu do hlavy druhé postavy, nutno ale konstatovat, že jeho další opusy jsou po všech stránkách o několik levelů výše. ()
Někdo se v prvotině hledá, někdo se prvotině najde a už jenom lehce vybrušuje detaily. Sorrentino toho má na srdci hodně a vlastně je celkem zřetelné, že to je debutující scenárista, ale už tady najdeme hodně scén, jejichž emocionální ekvilibristika a spojení hudby / obrazu je opojné. Servillo s Renzim jsou skvělé protipóly, hedonistický ztroskotanec vs. melancholický snílek, energie těch dvou postav se ve filmu postupně rodí, aby nakonec dozrála v duet marnosti a nezlomnosti existence. Zasáhlo mě to víc, než bych čekal. Rozhodně víc, než ty přeestetizované úvahy na podobná témata, které Paolo točí v posledních letech. ()
Môj (aj jeho) prvý Sorrentino o témach, ktorým sa vlastne venuje dodnes. O tom, ako ťažko sa znižuje štandard a nových začiatkoch, ktoré nemusia vyjsť. Už na začiatku tvorivej dráhy tento režisér ukázal, ako to vyzerá, keď končí veľká nádhera... inak ale nijak zvlášť vyčnievajúci film, proste relatívne typický, remeselne zručný a kvalitný taliansky neorealizmus. ()
Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Film je je jemne inšpirovaný životom futbalistu Agostina Di Bartolomeia, ktorý v roku 1994 spáchal samovraždu, a taktiež speváka Franca Califanoa, ktorý bol dvakrát stíhaný za prechovávanie drog. (Eoin)
Reklama