Svět podle Garpa

Svět podle Garpa je mou velkou knižní láskou, a proto jsem se adaptace bál. Obavy se mi potvrdily už v první scéně. Jenny byla příliš tvrdá, Garp už byl na světě, jeho početí pak jen vyprávěno na nevhodném místě. Měl jsem chuť onu povrchně vypadající zábavu bez pořádného psychologického vykreslení postav vypnout, ale teď jsem rád, že jsem to neudělal. Jakmile se totiž děj přemístí do Garpovy dospělosti, přijde na scénu Robin Williams a hlavně dokonalá Mary Beth Hurt, jejíž Helena je přesně tak roztomilá a zároveň zádumčivá, jako jsem si ji vždy představoval. Zachráncem se nakonec stal režisér Hill, který se ukázal být příliš velkým profesionálem, než aby tak krásný příběh i přes zkratkovitý scénář zničil. Dokáže vytvořit mnoho hřejivých momentů, pomrkává na čtenáře diváka (medvědi) a u komplikované postavy Roberty se dokáže vyvarovat jakékoli trapnosti, která by jen při sebemenší nerozvážnosti přišla. Navíc vloží i scénu, která o hlavní postavě řekne mnohem víc než jakékoli množství dialogů - scénu, kdy se titulní hrdina dívá skrz žaluzie a divák tak pocítí přesně takový příval myšlenek, jaké mu poskytl v předloze Irving. Kdybych nebyl fanoušek, uvažoval bych o nejvyšším hodnocení, takhle určitě ne, protože pod Garpem si představím obrovskou salvu myšlenkově podnětných povídek, úvah a skrytých názorů, kterou do filmu dát nelze. (23.06.2007)

První polovina filmu humornější (hlavně díky nevymáchané hubě skvělé Glenn Close), druhá vice dramatická (aby ne, když se točí okolo manželství a dětí). Herci hrají o 106, někdy i o 107 (hlavně John Lithgow, který se objeví pokaždé, když začne upadat tempo). Podle blinkání a breku zdejších šašounů, co četli knihu, se nejspíš jedná o knihu zdařilou, takže doufám, že se k ní dostanu. (12.03.2019)

Přímočarý komediální nástup mne nadchl, romantický střed zdvořile nudil a dramatický závěr donutil k spontánnímu vypouštění výrazů, jejichž skutečný význam se ve slušné společnosti pouze odhaduje. Irvingův román jsem kdysi rovněž s nadšením rozhltal, ale cesta k jeho konci byla pro mne stejně složitá, jako ta filmová. Takže příště se pobavím prvních přibližně 40 minut a ve chvíli, kdy se Garp začne stávat spisovatelem, tak spokojeně zmizím do hajan s vědomím, že podruhé si náladu pokazit nenechám. (15.04.2012)

Walt je Walt. Spodní výr opravdu není spodní proud. Vídeň není New York. A kde se ztratil TROP? A mnoho dalších gegů, které překladatel úplně přešel a nehodlal si předlohu přečíst. Ten film je zklamáním neuvěřitelným. Z Garpa udělali ufňukánka Robina Williamsa a celé to bylo divné, ošemetné a nejvtipnější scény úplně usekly. Tak neuvěřitelně to zklamalo... (04.08.2010)

Není dobré přečíst výbornou knihu ( a to Svět podle Garpa od J.Irwinga je), a pak se s přehnaným očekáváním vrhnout na film. Na rovinu uznávám, že kniha, zejména v Americe, je z větší části nefilmovatelná. Přemíra opravdu drsné brutality a velmi otevřeného sexu by takový film odsoudila k razantní cenzorské úpravě a odsunutí na periferii obskurních kin, případně rozvíjejícího se videotrhu. Ovšem režisér nedokázal vyhmátnout podstatu a kouzlo knihy. A nepomáhají ani výborní herci, jelikož mnozí se na svou roli prostě nehodí. Do očí bijící je, pro mne velmi sympatický herec, R.Williams. Může se snažit jak chce, ale s literárním Garpem nemá společného nic....oba jsou naprosto odlišnými typy. Za sebe mohu jasně říci - velké filmové zklamání. Některé knihy by se prostě točit neměly... (24.08.2010)